Cesta a břímě života (Ukázka, strana 99)

Rami a Doron

Doron s manželkou Urit

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239119

z jednotky ve stínu. Ani v nejhorším snu by mne nenapadlo, že to bude naše poslední setkání. Neměli jsme pro sebe příliš času, přesto bylo naše setkání neobvykle silným emocionálním zážitkem. Otec a syn v uniformě bojující za vlast ve válce mír pro Galileu.

Zakrátko se vydala Doronova jednotka zpět do Libanonu, do oblasti, kterou jsem dobře znal. Mě převeleli jako velitele do oblasti Damur. Brázdil jsem Libanonem tam a zpět a pak se vrátil do Izraele. . června jsem se pohyboval nedaleko oblasti, kde se usadila Doronova jednotka. Přijel jsem v naději, že se opět setkáme. Velitelství jednotky se usídlilo nedaleko hranic, vedle známého kláštera s obrovskou sochou Bohorodičky. Namířil jsem si to rovnou za zástupcem velitele jednotky a sháněl se po synovi. Informovali mě, že si vzal volno a vrátí se ještě týž den. S pocitem zklamání jsem se vrátil zpět do Izraele do severního velitelství v Nazaretu. Velitelé mě okamžitě vyslali do tábora blízko golanské křižovatky, abych se připravil na přesun do Damur v Libanonu. Téměř na dohled od cíle jsem spatřil auto vojenské policie. Policie mě rozsvícením majáku donutila zastavit a předala mi rozkaz, že se mám ihned vrátit na velitelství s odůvodněním, že původní plán byl zrušen. Vrátil jsem se tedy dle příkazu zpět do Nazaretu a zamířil rovnou do kanceláře velitele. Nervózně pochodoval po kanceláři a v jeho tváři se zračil smutek a bolest. Na stole ležela spousta tužek, které ve vzteku zlámal. Netušil jsem, co se děje, když v tom se otevřely boční dveře a dovnitř vstoupili dva mí přátelé z Kirjat Bialik. Teď už bylo jasné, že se přihodilo něco vážného. Dovtípil jsem se, proč mě vojenská policie zastavila a nařídila mi, abych se vrátil. Dva mí synové sloužili tou dobou v armádě. Doron v aktivní službě a Rami, který se vrátil ze svatební cesty v Londýně, se ihned nechal zapsat.

Najednou jsem vše pochopil. „Který?“ zeptal jsem se. „Doron,“ zněla zničující odpověď.

Zatmělo se mi před očima. Doron a jeho kolegové se připravovali na hlídku blízko města Bhamdoun. Den předtím byli

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239119

napadeni z pahorku, který později obsadili. Oblast se zdála klidná. Doron se z „dovolené“ vrátil o něco dříve. Společně se svou četou posedávali poblíž obrněného transportéru Zelda a vyčkávali na instrukce k postupu. Na druhé straně pahorku se skrývalo syrské komando, které si naneštěstí Doronovy jednotky všimlo a zaútočilo. Jediná raketa zabila najednou devět mužů. Následující den zabili Syřané stejným způsobem dalších devět vojáků. Osmnáct mužů zabitých ve dvou dnech znamenalo pro naše síly velkou ztrátu a obrovskou tragédii pro jejich rodiny.

O den a půl později jsem se vydal na místo neštěstí podívat.

Musel jsem vidět místo, kde přišel syn o život. Nedalo se to minout. Zelda lehla popelem. Na spáleništi mezi troskami se mi podařilo najít Doronovu pušku.

Toho dne jsem jej ztratil nadobro. Málem jsem o něj přišel už před jednadvaceti lety. Byl ještě dítě a věnovali jsme se našemu společnému koníčku potápění a rybaření s harpunou.

Každou sobotu jsme jezdili rybařit do Neve Jam na pláž Habonim. V Habonim jsme rybařili obzvláště rádi. Byla plná malých zálivů se spoustou druhů ryb a v dostatečné vzdálenosti od vraků lodí. Pláž nás nikdy neomrzela. Se synem jsme si stanovili přesná pravidla, mimo jiné i to, že se nikdy nepotápíme společně. Nicméně pravidla – jak je známo – jsou od toho, aby se porušovala. A tak jsem se během jedné z našich výprav potopil přesvědčen o tom, že Doron na mě na hladině čeká.

Když jsem se však o pár minut později vynořil, syn byl pryč.

Zmocnila se mě panická hrůza. Znovu jsem se potopil a zase vyplaval nad hladinu, ale po Doronovi ani památky. Rút seděla na pláži a bavila se ve společnosti přátel. Neměla sebemenší tušení, jaký strach jsem prožíval. Doplaval jsem na pláž strachy celý bez sebe. V tom jsem spatřil Dorona, jak si spokojeně lebedí na pláži. Děti jsem nikdy fyzicky netrestal a neudělal jsem to ani tentokrát. Nicméně jsem dal volný průchod svým emocím a křičel na celé kolo. Veškerý strach, který se ve mně

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239119