Foto Hana Pololániková
Nová jména
Hana Richterová (nar. 1989 v Uherském Hradišti) žije v Brně. Své básně představila na autorských čteních v Uherském Hradišti, Uherském Brodě nebo Brně, časopisecky dosud nepublikovala. První veřejný profil její tvorby přinesly internetové stránky Literární soutěže Františka Halase, jíž se stala v říjnu 2017 laureátkou. V rámci 45. ročníku soutěže získala rovněž Zvláštní cenu Klementa Bochořáka (vydání básnické sbírky knižně dosud nepublikujícímu autorovi). Kniha jejích básní vyjde na podzim roku 2018 jako šestý svazek edice LSFH.
Nepít z řeky plavající sny Jaroslav Kocián; z cyklu Surela, 2013—2015
Hana Richterová
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239112
Nová jména
Angina
Tisíc duší v jednom těle
Archimédin zákon
Napuchlé mandle ve skořici voní s vůní se bortí poetika bolesti kohoutí stopy máš na košili průstřelná čára přes rozpočet a někdo to na nás vždycky pozná
(Kdo dává jelenům olizovat sůl pře se jen s lesem)
Stlačit píst rtů navlhčeným prstem šumění vln v meziměstském moři (nároží zvoní když dvojice spí) Stlačit zeď ozvěny a pak nepít z řeky plavající sny Musí se mísit kouř a dech a kříže a křižovatky našich zad
Slza potu na čele ňadra — i to by mohla být poezie Abych mohla aspoň myšlenky odtrhávat od úst nakládám si na talíř bublinky nízkého tlaku a pár slov jako líbání a kolena dokořán — pak někde praskne žárovka
Narozeniny
Chvěje se ve větru hloh v ulici kterou nikdy nedostaví Dvojité okno odděluje zrození ženy od zbytku světa Myslím na tebe Víš co je to láska? Když srdce rezonuje ale nemluví Obcházím se v Černých Polích je státní svátek mysl v hospodě kolaboruje Co kdybych se nenarodil? Stala by se z Básně Nebáseň?
V lednu
Být plný básně a plést si to s láskou vždyť obě tlačí tě večer pod bránicí Je taková úzkost kdy pokoj se sklání a slovo k ohýbání je promrzlé na kost
Pokládám ruce na spánky rozdělávám oheň a vymítám anděly na stěnu abych tu zůstal jen já sám
Vysklený dům
Je sucho v ústech tak raději zeješ jak opuštěné nádraží čekáš na déšť Rád bys do Nikam nebo si rozřezal srdce věží kostela Sedneš si do prachu v novodobé peří lapených volavek na konci zimy a začneš mazat slova v románu až zmizí okna dveře i jazyk
Jsi velký ochutnavač ukájíš ovoce a pak ti zaskočí cizí ohryzek mlžíš zrcadlovku její hrudi a fotíš dávno opuštěný ráj Večerní prozření vyjeveně bdí: Ponořením těl(es)a do kapaliny jsme nadnášeni silou která se rovná tíze kapaliny ústy vytlačené
Poslední večeře Páně
Od dětství padal do kopřiv probíral se hlínou představoval si TĚLO Hluchá místa
(výt — vydávat pronikavý táhlý hlas) Prší střepy vypadaných hlasů není tě slyšet ve skleněném domě Hledám si místo mezi tím a nakopnu strach starých vin Nechci slyšet trávu růst nechci slyšet (u)téct krev ze rtů uřvaného světa chci podat kapesník a výt na měsíc Nekonečný svist v uších mých jsem zvonice na chvíli a pak umíráček ticha
Tvrdil že zjevení Janovo je pouhý lom světla mezi vodou a vínem Olivovým olejem promazával kolena a dveře Třetího dne ťal do živého bál se ryb modlil se k Magdalénám Krvácel mu nos pata a bok a protože měl po večeři vidění o smrti Danta a Beatrice schoval se do ZAHRADY a v té si pak postavil DŮM
Hledám si místo mezi tím hluchavky u cesty a hluché místo v nich
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239112
Nová jména
Dva II
Nová lyrika
Abstinenční příznaky poezie
Říznout zlehka pod žebra nechat si skousnout prsty Na stehnech jejích hledáš jizvy abys vnuknul myšlenku (vyprostit z úst rybu a pustit ji zpět do vody)
Prostor: Namísto vitráže kostelní graffiti náměstí bez kašny kde pláč zní jako zločin
V poruchách spánku cvrnkám do kuliček jak do snů které se mi nezdají
Jste na to dva leží na zádech on nad ní čechrá vyhořelý les někdy ti vyčítá že se nesměješ Hodiny kradou půlnoc jste na to dva i když jste v sobě otočeni zády
Teplý déšť
Hromadí se lidé a voda se kupí a nejsou to hvězdy Lidé a voda kypí a prosakují přelévají se až obnaží dno D.N.O. Dnes‑nebudeme‑obětovat poprchávají na prasklé sklo kdysi to bývalo okno dnes je to zbraň pro nepozorné ruce
Tělo: Mezi tím tvé tělo návnada pro vážky zaklání výkřik zaclání strachu tvé lesklé tělo návnada pro ryby injekčně vstřikuje fénixovy slzy Slovo: Na počátku byla v ženě tma modlitba za oheň a maso pak vynalezli svíce pro světlo samo pro smrt samu a pro držení plamene tmě pak zbyla nahota Umění: Nářek odstěhuj k sochám natoč krátký film o věčných slibech a pak obraz popraskaný globus spojení a výčitek nech ho zmizet v umělcově hrobě
O ní: Nesmí pít má zakázáno považovat své kosti za cigarety a típat je a uhasínat nohy o zem Nesmí pít tak jí Tmě se třese jazyk tak pod dekou schovává malé útočiště O týden později: Tiká pod dekou prach kapající římsa její hlavy nevydrží to V poruchách spánku si prokousla ret pije dezinfekci bojí se že to nevydrží Drobná zvířata přebíhají přes pokoj polyká je proklíná je pak je prosí hlasy se smějí že to nevydrží Pak konečně usne a zdá se jí o Reynkovi
Vyvřelina
Na prstech zbytky bílých skvrn a natržené rukávy je po boji psi se nemají kam schovat Zakopneš o dům a přimrzneš k okraji v kuchyni vykradená tma a kočičí oči svatý obrázek na verandě Na ulici leží mrtvý lučištník a oběžnice těl je čas vyvřelin a bezejmenných ulic
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239112