LIBOR MACHALA ukecat zrzku z účtárny sportovního klubu, aby mi ji pustila, takže tohle pití je na vás.“ Marlowe do sebe obrátil zbytek bourbonu, sklouzl z židličky a protáhl se mezi hosty k východu. Na pultu po něm zůstal ležet jen lístek z tvrdého kartonu popsaný pozlaceným písmem. Kovář schoval pozvánku do kapsy, ale zůstal sedět u baru. Vychutnával si pití a přemýšlel nad Temným pastorem, který se jim připletl do cesty, ale netušil, jak by měl tenhle nový kus skládačky do celého případu s Mutaborem DX zapadnout. „Dnes mám šťastný den,“ zaslechl John povědomý hlas, „já toho zkurvysyna hledám po celým městě a on si klidně sedí v mý oblíbený knajpě.“ Kovář se otočil, přelétl bar pohledem a poznal Perelliho s doutníkem trčícím uprostřed obličeje, jak míří přímo k němu. Po pravici se mu držel mohutný chlap se zdeformovanýma ušima, jaké mají zápasníci a kterým se podle vzhledu ne nadarmo říká květákové. Druhý Perelliho poskok se vynořil za jejich zády, menší chlapík s obličejem posetým krátery po neštovicích, z rukávu mu do ruky sjel kožený obušek. „Taky tě zdravím, Tony,“ sklouzl John z barové stoličky, aby si vytvořil prostor. „Málem jsem tě nepoznal, posledně jsem tě viděl bez spoďárů s holým zadkem.“ „Zavři hubu, smrade!“ Perelli vytáhl z opasku nůž a jeho dva muži se rozestoupili, jeden doleva, druhý doprava, schylovalo se k boji. JFK pomyslel na revolver u pasu, ale hned nápad zavrhl, zbraň takové velké ráže klidně prostřelí chlapa a může zranit někoho z dalších hostů v baru. Uvolnil se a čekal první krok protivníků, na kterých bylo vidět, že se už stačili mírně posilnit alkoholem. „Nebo co? Zase si stáhneš kalhoty?“ pokusil se John vyvést protivníka z rovnováhy. „Já tě zabiju!“ zařval vztekle Perelli. S divokým výrazem v obličeji se vrhl dopředu a rozmáchl se nožem, JFK lehce ustoupil a odstrčil ruku s ostřím, aby vzápětí zasáhl pravačkou mafiána doprostřed obličeje. Nesledoval Perelliho, jak se kácí po jeho ráně
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239052