Ztracená vládkyně (Ukázka, strana 99)

Robinson4-zlom.qxd19.11.201717:42Stránka98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238925

Robinson4-zlom.qxd19.11.201717:42Stránka99

KAPITOLA DEVÁTÁ Pondělí, 20. dubna 1914 Byl jasný den, byť o něco chladnější, než bylo pro tuhle roční dobu běžné. Alice Stilwellová strávila většinu dopoledne a téměř polovinu odpoledne venku, v parku hamberleyského panství, a pokoušela se rozptýlit malováním vodovými barvami, které našla ve svém pokoji. Už dávno na mahagonovou krabičku, kterou kdysi tak milovala, zapomněla. Představovala teď jen další relikvii z dětství, kterou otec pečlivě uchovával do doby jejího nevyhnutelného návratu. Co jí do života vstoupil Henry a děti, nevzala štětce do ruky a nedostatek cviku byl vidět. Ale alespoň na chvíli zapomněla na svou tíživou situaci.

Jak kráčela po štěrkové cestičce zpět k domu, podél okrasného jezírka, ve kterém s Archiem tolikrát pořádali závody papírových lodiček, vzpomněla si, že si kdysi se štětcem docela rozuměla. Nebo si to možná jen představovala, protože i když visely v osmačtyřiceti místnostech Hamberley spousty obrazů, neuvědomovala si, že by mezi nimi kdy viděla nějaké své dílo.

Pokud tedy nepočítala stěny vlastního pokoje.

Hamberley začali stavět v roce 1889 na popud jejího otce, který nechtěl, aby vyrůstala v Londýně, ale na čerstvém venkovském vzduchu. Stejně jako všichni její sourozenci, ve které doufal, jichž se ale nikdy neměl dočkat. Alice ten dům z jeho strany vždy považovala za velkolepé gesto, dnes ovšem také věděla, že ho postavil, aby měl rezidenci blíž k milovanému Chathamu.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238925

Robinson4-zlom.qxd19.11.201717:42Stránka100

Od utrpení, kterým si prošla v loděnici, uplynuly už tři dny a Holanďan, kterého znala jen pod jménem Raskin, si pro své informace přišel hned další den. Alice ale byla připravená.

Když si pohrála s dětmi, odebrala se do velké knihovny s tím, že objevila čerstvou zálibu v geografii, když obchodní záležitosti nutily Henryho tolik cestovat. Rodinný atlas byl natolik objemný, že by nebylo rozumné přenášet ho z knihovny do jejího pokoje. Otec ho tedy pro ni nechal připravit na čtecím stolku.

Tím měla velmi usnadněný přístup k otcovým námořním knihám. Po hodinách strávených procházením různých svazků načerpala dostatek informací o prvních ponorkách třídy C z let 1905 až 1908.

Dočetla se, že ponorky třídy C byly první třídou, která se v Chathamu stavěla. To byl rovněž nejspíš důvod, proč si její otec tyto knihy do své knihovny opatřil. Alice předpokládala, že stačí vzít obecné charakteristiky starších modelů ponorek a trochu je přikrášlit – například zvětšit rozměry, přidat mocnější pohon a výzbroj. Pokud bude tahle nová „experimentální“ ponorka třídy F působit jako vylepšený model, neviděla možnost, jak by na to mohl Raskin přijít.

Holanďan ji na sklonku odpoledne našel dole v zahradě, zabranou do vlastních myšlenek. Alice mu – poté, co se ujistila, že je Henry naživu a má se dobře – s pocitem vnitřní spokojenosti donesla z pokoje hotovou zprávu. Skládala se z několika listů a byla napsaná citronovou šťávou mezi osnovami notového zápisu, přesně podle Raskinových pokynů. Předávala mu ji s vědomím, že svou vlast nijak nepoškodila. Doufala, že tím to celé skončí a že teď jejího manžela propustí. Přestože nic takového Raskin neřekl, věděla, že ji navštíví znovu…

Alice došla k domu a jako obvykle se vydala k bočnímu vchodu. Jen málokdy používala hlavní vchod – jeho široká sloupová předsíň a dvojité, těžké dveře jí vždy připadaly moc honosné.

Slíbila dětem, že je vezme na výlet omnibusem do Rochesteru

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238925