XI
Soudce Ti odmění špionku; bohatý muž si dopřeje na pohřeb mladou manželku.
Biřici nešetrně předvedli Promytý písek před soudce. „Proč s tou dívkou zacházíte tak hrubě?“ zeptal se soudce, kterého vyrušili při ověřování v katastru, schopném umořit i toho nejklidnějšího ducha. Odpověděli, že byla ve styku se členy bandy zlodějů nefritu. „Konečně dobrá zpráva!“ vykřikl Ti. „Jak to víte?“ Sama jim to řekla. Ukázalo se, že následkem jejich nedbalosti se někteří z těch lumpů vetřeli do domu svěřeného jim k hlídání, a pak utekli, ještě než byli osloveni. Ti pochopil, že s tou chudinkou služkou zametají, aby se pomstili za vlastní neschopnost „To vy si zasloužíte strčit do klády!“ zvolal a ukazoval na ně prstem. Pustili svou zajatkyni, padli na kolena a vysvětlovali, proč byli nuceni opustit stanoviště a proč nemají být 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238851
zbičováni: najednou všichni křičeli, že hoří, běželi tedy opačným směrem pro kbelíky, ale bylo to jen krátké vzplanutí a obyvatelé čtvrti je uhasili bez nich. Ti z toho vyvodil, že byli stejně špatní hasiči jako policisté. Dal znamení, že rozsudek odkládá na později; má naléhavější věci na starosti než počítat rány bambusovou holí na záda párku blbounů, kteří mají nohy proto, aby utekli, a mozek scvrklý jako starou datli. Promluvil s jediným platným členem té trojice. Promytý písek mu převyprávěla události, k nimž došlo v domku u průplavu. O své zběhlosti v bojových uměních pomlčela; bylo lepší předstírat, že vetřelce vyhnala manželka raněného, když zavolala o pomoc. Ti došel k závěru, že Bílý lotos musí mít pořádný hlas, když tak zastrašila dva surovce, kteří jí klidně mohli zakroutit krkem. „Ukaž soudci, co jsi našla u toho nemocného!“ Podala mandarínovi nefritový amulet, který se objevil v ruce muže postiženého ztrátou paměti. Byla to podoba boha medicíny, vyřezaná do mléčně zeleného kamene. Ti si vzpomněl, že viděl něco takového na seznamu věcí ukradených členům sdružení. V rychlosti prohlédl svitek až k odstavci, kde bylo napsáno: „Figurka boha Pien Čchüe ze země Lu, vysoce účinná proti nadýmání a všem druhům bolesti.“ Poděkoval Promytému písku za věrnost – mohla si přece jen vzácný nefrit strčit do rukávu, místo aby se vydávala všanc neurvalým strážím. Nařídil, aby jí vyplatili dva taely, a slíbil jí další, když mu bude nadále tak horlivě sloužit. Pomyslel si, že by bylo bývalo lépe, 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238851
kdyby bezpečnost raněného svěřil jí, a to nevěděl, do jaké míry má pravdu. Když biřici a služka odešli, mandarín uvažoval nad posledním vývojem případu. Jestliže ten talisman vložili nemocnému do rukou jeho komplicové, tak nepřišli proto, aby ho dorazili. Naopak to vypadalo, že si přejí, aby se uzdravil. Ti už měl příležitost přesvědčit se o velké solidaritě mezi jistými bandity, i když to nebylo absolutní pravidlo. Na druhé straně postoj Bílého lotosu této myšlence protiřečil; soudila, že jsou poháněni špatnými úmysly. Takže co? Co u ní chtěli? Proč jim záleželo na uzdravení jejich kumpána až tak, že u něj nechali cennou věc? Najednou ho napadlo prosté vysvětlení. Když riskovali návrat do města, bylo to proto, že nemohli jít nikam jinam. Neměli ten lup. Měl ho Wu Šu; nebo spíš ho měl předtím. Když ve spěchu utíkali a na sobě měli červené, snadno rozpoznatelné šaty, museli ho pověřit, aby kořist ukryl, jenže nevěděli, co s ní udělal. Ta ztráta paměti byla katastrofa; katastrofa pro něj, pro ně, pro obchodníky s nefritem a osobně pro soudce Ti, který bude jen těžko přidávat nějaký pochvalný odstavec do své nákladné zprávy o vyšetřování. Nefritový poklad byl uvězněn někde uvnitř hlavy, ze které už nic nevycházelo ven. Když se nad tím pořádně zamyslel, z toho, že komplicové svého kumpána nedodělali, mohl vyvodit i jinou věc: oni za jeho stav nebyli zodpovědní. Proč by odpravili jediného člověka, který ví, kde je jejich bohatství? 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238851