Atletika cesta na vrchol (Ukázka, strana 99)

Vítězslav Veselý Narozen 27. února 1983 v Hodoníně

Mužský hod oštěpem je výstavní síní české atleticky. Na Jana Železného navázal Vítězslav Veselý, který se připravuje právě pod Železného vedením.

O start na olympijských hrách v Rio de Janeiru se musel poprat s trojicí svých tréninkových partnerů. „Jakákoli konkurence vás nutí nezamrznout na místě, ale posouvat se stále dopředu.

V tomto případě se navíc jedná o konkurenci tvořenou dobrými přáteli, takže si opravdu není na co stěžovat,“ tvrdí.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238834

atletikou začal, když přešel do sportovní třídy, jejíž specializací byla atletika, odtud vedla cesta k oštěpu. Jeho výkonnost pak začala strmě stoupat, ve dvaceti ale přišlo zranění. Rok se zdálo, že bude muset sportovní kariéry úplně zanechat. Po léčebné kúře se však k oštěpu vrátil, ale také pochopil, že si musí hledat i další cestu, než jen vrcholový sport a vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK. „Tam mě zaujalo i plavání a hned, jak jsem se vrátil k vrcholové přípravě, jsem ho zapojil do svého tréninkového programu,“ říká. „Snažím se využívat také vědomostí z biochemie a fyziologie, které jsem na fakultě získal. Člověk díky nim porozumí vlastnímu tělu a tomu, co se v něm děje,“ zdůrazňuje Vítězslav Veselý, který si osobní rekord 88,34 metru vytvořil v kvalifikaci olympijských her v Londýně a řadí

se s ním na druhé místo dlouhodobých českých tabulek za svého trenéra.

Na mezinárodní scéně se poprvé představil na mistrovství světa juniorů 2002. V jamajském Kingstonu ale neprošel kvalifikací. Výkonnostní vzestup zaznamenal na konci sezony 2007, kdy si posunul osobní rekord na 79,45 metru, osmdesátimetrovou hranici pokořil následující rok výkonem 81,20 metru a tím se podle slov svého trenéra Železného „stal oštěpařem“, protože jeho osobní rekord od toho dne začínal osmičkou. „Oštěp je jedna z nejkomplexnějších disciplín na sílu i na techniku.

Spojení několika pohybů při rotaci těla s během v maximální rychlosti.

Odtud i velké nároky na techniku a psychiku. Vše je provázané a rozhodují detaily,“ uvědomuje si.

V dalším roce osobní rekord posunul o více než pět metrů na 86,45 metru, ale na mistrovství světa se mu nedařilo, skončil devátý. „Pral jsem se s technikou, byl jsem vyhecovaný. U mě je to hop nebo trop – buď to trefím, nebo ne, tehdy se nedařilo,“ vzpomíná.

Medaile přišly v senzační sezoně 2012, i když olympijský kov nezískal. V tomto roce se již pod vedením legendy Jana Železného stal v Helsinkách mistrem Evropy. První velká medaile byla o to sladší, že ji získal ve Finsku, v zemi, kde se hod oštěpem těší velké popularitě.

K titulu mu na stupních vítězů navíc gratuloval sám Jan Železný, král této disciplíny, který však právě na evropskou zlatou medaili nikdy nedosáhl. Na olympiádě v Londýně se dobře rozjetý vlak zastavil.

V kvalifikaci ohromil světovým

Vítězslav Veselý

S

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238834

Stříbrná medaile na ME 2016 v Amsterdamu

Naopak zbytečně brzy před závodem unavuje, to bylo mým problémem dříve,“ říká Vítězslav Veselý.

výkonem roku a osobním rekordem 88,34 metru, ve finále však hodil o pět metrů méně a skončil znovu těsně pod stupni vítězů. „Čtvrté místo mě vloni mrzelo. Tohle mě určitě bude mrzet ještě víc.

Byla to šance. A nechci se na nic vymlouvat, je to moje chyba,“ smutnil tehdy. „Měl jsem formu, jakou nikdy ne. Ale holt v oštěpu hrozně rozhoduje hlava a buď se to tam sepne, nebo ne.“ To již měl na svém kontě titul mistra Evropy a k tomu přidal výhru v Diamantové lize.

O rok později znovu bojoval se svými zraněními a úspěšně – v Moskvě se stal s hodem dlouhým

87,17 metru světovým šampiónem.

Tím se zařadil na seznam nejlepších českých oštěpařů všech dob.

A také zopakoval triumf v Diamantové lize.

I v roce 2014 se udržel vysoko ve své disciplíně, byť nezopakoval diamantový triumf, ani evropské zlato – v Curychu získal „jen“ stříbro. „Myslím, že jej prožívám stejně jako zlato. Každá medaile má jiný příběh, každou si uvědomuji jinak a za tuhle jsem vyloženě rád. Poslední léta jsem v závodě spíše klidnější, to bych chtěl ale změnit. Nervozita při závodě mi vždy pomáhala a posouvala mne o výkonnostní level výše.

Po roční přestávce se na medailovou vlnu vrátil na mistrovství Evropy v Amsterdamu, kde vybojoval stříbro, v Riu však na stupních vítězů chyběl. „Mrzí mě, že mi to neulítlo v úvodních pokusech. Poté už síly rychle ubývaly,“ říkal po závodu na své třetí olympiádě, kde obsadil sedmé místo. „Vždycky, když to nejde podle představ, hodnotí se to hůře. Jaká byla tahle sezona, takový byl tenhle závod,“ realisticky vše zhodnotil pětinásobný český mistr a také čestný občan Hodonína. „Když mne kdokoli ocení za to, co dělám, je to příjemné, protože to vlastně znamená, že dělám svou práci dobře. Na druhou stranu mi o tyto projevy okolí nikdy nešlo, spíše mne to uvádí do rozpaků. Oštěpem hážu pro sebe a kvůli svým osobním výzvám.“

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238834