JINÍ „39,1 stupňů Celsia,“ zahlásí nepříjemný hlas bez jakéhokoli náznaku emocí. Vždycky mě zajímalo, kdo to mohl takhle bezcitně namluvit. „39,1,“ zopakuju po přístroji, abych si to ověřil, a přemýšlím, co teď s tím. „39,1,“ zakývá hlavou, zatímco pohledem hypnotizuje malin k ý monitor. „39,1 stupňů Celsia,“ ujistí nás oba teploměr a automaticky se vypne. „Je to hodně špatné?“ přeruší po několika vteřinách mrtvé ticho blbou otázkou, na kterou i já znám odpověď. „No ovšem, že je to špatný,“ odpovídám upřímně, ale tak, abych ji zase moc nevyděsil. „Aha,“ odtuší a snaží se nedat na sobě znát emoce. „Co teď?“ Opatrně se položí na levý bok. „Nejdřív ti srazím horečku,“ trochu pookřeju. Studený kus trička, který zatím vytvořil na podlaze loužičku, jí pokládám na čelo. Zavírám okno a z plata léků vyklepávám dvě bílé tab letky. „Na, spolkni to. Bude se ti chtít spát,“ podávám jí je spolu se zteplalou vodou v plastové misce, co jsem přinesl odpoledne. Krátce kývá a vsedě se zakloněnou hlavou pomalu plní můj příkaz. Znovu si opatně lehne na bok a přehodí přes sebe jednu z dek. „Mrzí mě, že jsme se pohádali,“ prolomí ticho po chvíli. Pře stanu jí otírat čelo chladnou látkou a podívám se jí do očí. Je jí to fakt líto. Než mě napadne diplomatická odpověď, semknu rty do úzké linky. „Zapomeneme na to, co?“ pokusím se o povzbudivý úsměv a vrátím se ke své předchozí činnosti. Tričko postupně přestává
❯❯❯ 98 ❮❮❮
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238824