Nehejbal se. Záda bez kůže. Krev stékala po stole na zem. Tekla do kanálku. Mizela v něm. Vypnul jsem bič. Overal ležel na stole. Jak stažený dobytče. Přistoupil jsem k němu. Natočil mu hlavu. Zvednul víčka. Podíval se mu do očí. Ještě žil. Ještě jo. Ale čas se krátil. Poslal jsem mu na sítnici obraz Mikiho. Zapečetil ho. Stisk jsem mu nos. Tlama ucpaná roubíkem. Kyslík mimo provoz. Umíral. Bez odporu. Sundal jsem tu svini. Nafurt. Já jsem ten, kdo vyhrál. Akorát že jsem se necejtil jak vítěz. Vylez jsem z místnosti. Zavřel za sebou. Nikde nikdo. Každej psychopat, co tu bydlel, věděl, kdy je lepší nebejt. Udělal jsem krok. Zapotácel se. Opřel se rukou o stěnu. Chtělo se mi najednou strašně spát. Natáhnout se na zem. Zavřít oči a na chvíli usnout. Klek jsem si. Opřel se rukama o podlahu. Vypnul Dar. Slabost mizela. Okolí se usadilo. Všechno na svým místě. Do prdele. Tohle je problém. Velkej nápor na mozek. Budu si muset zvyknout. Zved jsem se. Došel do cely. Posadil se na kavalec. Overala budou postrádat. Doufal jsem, že až za pár hodin. Najdou ho. S obrazem Mikiho vyleptaným v očích. Předpokládal jsem, že dozorci Mikiho nebudou šetřit. Po tom, až uviděj, co z Overala zbylo. Že Mikiho sundaj. Okamžitě. Bez ptaní. Kdyby měli nějakej problém, pomůžu. Jsem už takovej. Teď jsem potřeboval od Mikiho všechny věci. Potřeboval jsem vědět, kde je má schovaný. Poslední, co po něm chci. Objevil se Mína. Díval se na mě. Neutrál, o kterým nevím, na kterej straně stojí. „Všechno v pořádku?“ Jasně že je všechno v pořádku, Míno. Všechno jde podle plánu. „Musíme za Mikim. Chci se ujistit, že už má všechno.“ „Jo, Ziky. Můžem jít hned.“ Zved jsem se. Cejtil jsem se dobře. Vyplej Dar odpočíval. Hrajeme podle mejch not. Přišlo mi, že jsem napsal docela hezkou skladbu. Prošli jsme chodbama. Miki byl na svým místě. Seděl na lavici. Za stolem. Pozoroval nás, jak přicházíme. Udělal mi místo. Sed jsem si vedle něj. Mína zůstal stát. „Už to máš komplet?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238628