Životní škola u dědova stolu tedy začala maličkostmi, například správným postupem při jedení vajíček naměkko, děda zjevně nehodlal nic uspěchat. Postupně ale přecházel k vážným věcem. Nejdůležitější podle něj bylo pochopit, co drží rodinu pohromadě a co by ji mohlo rozložit. Svět je tvrdý k těm, kdo jsou slabí, a slabý je ten, kdo je sám. Řeči o tom, že v samotě je síla, jsou nesmysly. Síla soudržné rodiny tkví v tom, že každý umí něco jiného a všich ni si vzájemně pomáhají, přestože povinnosti, které si mezi sebe rozdělují, jsou samozřejmě důležité i méně důležité. V naší rodině patří k nejdůležitějším povinnostem starost o firmu Lauritzen & Co. To je základ, na kterém všechno spočívá. S firmou stojíme a padáme. Před mnoha lety ji řídil dědův starší bratr Lauritz. Ale po něm ji nemohl převzít žádný z jeho synů, jak bylo zamýšleno. Harald i Karl zmizeli v černých vírech války. Děda otevřeně neřekl, že Harald a Karl zemřeli, ale vyjádřil to nějak podobně. To dělal často, mluvil se mnou jako s dospělým a já jsem si musel podstatnou část domýšlet. Černé víry války byly přesně to, o čem se dalo přemýšlet v polo spánku po čištění zubů, než jsem pořádně usnul. Děda měl pravděpodobně plán, jak mě pomalu a opatrně pro vést od jednoduchých věcí k těm složitějším. Asi proto si nejlíp vzpomínám na první a poslední měsíc těchto snídaní. Na začátku banality, například to vajíčko nebo kdy se má podávat burgundské, a ne bordeaux. A pak ten těžký konec. Vlastně mám dojem, že naše rozhovory se točily skoro pořád kolem firmy. Teď ji řídil on. Ale už to nemohlo trvat dlouho, protože se pozvolna blížil k poslední kapitole svého života. Otevřeně neřekl, že zemře, a koneckonců taková „kapitola“ může být dlouhá i krátká a klidně jich může být i víc. Dědečka trápilo, že ani jeho synové rodinnou firmu nepřevezmou. Ke konci mé školy života se mnou mluvil přesně takhle, bez příkras, rovnou k věci. To už od jednoduchých začátků, kdy byla 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238595