Igorem, pokračovalo Petrem a skončilo záhadným Sašou a Maximem. Měl tenhle vojáček něco společného s jejím zaměstnavatelem? Nebyla si jistá. Existovalo přinejmenším pět různých variant Specnaz podřízených různým ministerstvům. V každém případě Maximova aktivita směřovala proti jejím instrukcím. Měla až do odvolání zůstat na stanici. A tenhle Maxim ji hodlal během pár hodin odvést kamsi na pevninu. Co teď? Aktivovala modrou ikonu a napsala: NA STANICI SE OBJEVILI TŘI OZBROJENÍ MUŽI. SPECNAZ? ZAVŘELI STANICI. VŠICHNI MÍŘÍME K MATOČKINOVU PRŮLIVU. Zprávu odeslala. Nikdo si jejího počínání nevšímal. Stěpan se přehraboval v batohu, zřejmě hledal vodku, a Petr upřeně pozoroval pobřeží. Nález těch bot je opravdu divný, přemítala, zatímco čekala na odpověď. Hned první den po příjezdu jsem prozkoumala celou stanici, a ty boty tam určitě nebyly! Alespoň už víme, že Oleg je mrtvý. Pokud tedy Pjotr našel jeho tělo… Podívala se na displej. Stále byl černý. A pak se najednou rozsvítilo: SPOJENÍ S ADRESÁTEM PŘERUŠENO. ZKUSTE TO PROSÍM POZDĚJI. Dívka nahněvaně praštila pěstí do bočnice člunu. Zoufale se rozhlédla. Člun doslova letěl po vlnách a břeh v dálce kvapem ubíhal. S takovou dorazíme k Matočkinovu průlivu za půl hodiny! A pak tradá na pevninu, a můj úkol půjde k čertu stejně jako prémie! Co mám, sakra, dělat!? V přítmí přepychově zařízené kanceláře si zapálil doutník asi šedesátiletý, dobře oblečený muž s pokročilou pleší. Oficiálně byl generálmajorem letectva ve výslužbě, který trávil většinu času zahrádkařením. Neoficiálně byl tajemníkem ofici98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238534