CHARLES BUKOWSKI [nikomu nezvoní hrana]
„Kdo ví, jak tyhle chlapi řešej ženský.“ „Zapomenou na ně. Aspoň v tomhle ohledu maj klid.“ „Znáš ten starej vtip, jak má chlápek šroubek v pupku, a když mu vypadne, tak mu upadne péro i prdel?“ „Ne, ten neznám,“ já na to. „Povídej.“ „Ale ne, nechce se mi.“ „No tak, dělej.“ „Ne, ne.“ „Šroubek vypadne,“ řekl jsem, „a upadne mu prdel i péro. Fajn, a co koule?“ „Koule taky.“ „A pak se stane co?“ „Kašli na to,“ řekl. „Hele, když jsme byli mladý, bylo těžký dostat se někde k mrdu. Dneska už mrdá každej. Zamrdaj si i debilové a kreténi. Ale když jsme byli mladý my, bylo to jiný. Pamatuješ na starej dobrej smradlavej prst?“ „To víš, že jo.“ „No jo,“ řekl, „vždycky někdo přišel, strčil ti prst pod nos a říká: ,Schválně, čuchni si, kde jsem ho měl?‘“ „Starej dobrej smradiprst.“ „Dělalo se to tak,“ říkal, „žes ho otřel o kus skopovýho. Všichni si chodili otírat prst o skopový. Přesně tak to totiž smrdí: jako skopový.“ „To je jasný,“ řekl jsem. „A pamatuješ na starou dobrou otíračku?“ „To byly časy,“ řekl. „Nech toho, nebo se rozbrečim.“ „Otíračka přes šaty,“ pokračoval jsem. „Holky se tehdy dost bály o věneček. Ono se to pak rychle rozkřiklo a vyhlídky na svatbu šly do kopru. Dřív se holky chtěly vdávat.“ „Nech toho,“ řekl, „nebo se rozbrečim.“ „Trávě se říkalo zelí, a když jsi měl zelí, tak ti holky občas daly, protože pak mohly říkat, že byly pod vlivem a že se to vlastně nepočítá. Opít je ale člověk nemohl a zelí většina z nás nemohla sehnat.“ „To jo, zelí měli většinou muzikanti.“ „A tak jsi holku zpracovával vzadu v autě. Celý žhavý jsme se líbali. Líbali jsme se 5 až 6 hodin v kuse. Sehnals nějakou obstojnou buchtu, kterýs konečně mohl šáhnout pod kalhotky
100
Bukowski _Nikomu_nezvoni_hrana_vnitrek.indd 100
2.11.2017, 9:25:44 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238506