nechává speciálně vyrábět takové, které se snadno roztříští. Sedí v křesle a předklání se jako predátor. Ty jsi nehybná jako socha. Tvé srdce vyklepává tajný kód, který neumíš rozluštit. Vidíš zblízka Lowryho širokou tvář, brunátnost, kterou mu do ní vehnal alkohol, prudký sklon mohutných ramen, břicho přetékající mu v předklonu do klína. Svůj drink má pořád v ruce. Jeho podřízené jsi nikde nezahlédla, ale víš, že ostraha čeká přímo za dveřmi. „Tak ty sis říkala, že se tam mrkneš na vlastní oči, Cynthie. Že použiješ moje osobní bezpečnostní kódy, vykašleš se na šéfy a na otočku to zkoukneš. Musela jsi nahlédnout za oponu, nešlo odolat.“ Byl to dobrý plán. Měl se podařit. Měli jste při návratu přes hranici být neviditelní. Jenže Lowry si vydržuje špehy ve vedení příhraniční posádky, dostal echo a Grace přes veškerou snahu nezvládla nic než zkonfiskovat vzorky, které příhraniční posádka doručila, uložit je v Jižní Zóně do skladovací katedrály a falešně je přiřadit k předchozí expedici. Lowry tě věznil na přísně tajné vojenské základně a pak tě letadlem nechal dopravit sem. Whitbyho vyslechli a potom dostal něco jako domácí vězení. „Beztak jsem věděla, co tam najdu.“ Titánské odfrknutí – pohrdavé, nevěřícné. „Typická kancelářská krysa, co má hned pocit, že něco chápe, protože přece všemu šéfuje a nastudovala si materiály.“ Proneseno bez ironie. Jeho dech je cítit nasládle, příliš nasládle, jako by se v Lowrym každou chvíli chystalo něco shnít. Oči má roztěkané, nepřátelské, ale jinak se z jeho výrazu nedá nic vyčíst. Vypadá jako někdo, kdo by byl po jednom dalším panáku schopný téměř všeho. „Prostě sis to namířila přes hranici a dopřála si parádní dovolenou. Relax na pláži, jasně. A jen jste byli vevnitř, už sis, předpokládám, začala dělat laskominy na toho zajíčka Whitbyho. Říkala sis, že si na schodech majáku trochu zařádíš s jeho majákem?“ Nejlepší odpověď je mlčení. Centrála vídá Lowryho uhlazenou stránku. Ty vídáš špínu a všechno, co mu ještě projde. – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238504