Spojené státy japonské (Ukázka, strana 99)

3.41 Tiffany zpívala, snažila se udržet doprovodu hitů populární dívčí skupiny Vertical Pink. Tak to aspoň znělo zvenčí. Když Akiko vešla, šestice přítomných se tísnila u obrazovky tak zabraná do hry USA, že si jí ani nevšimla. Akiko na Tiffany třikrát zavolala, jenže ta v koutě zpívala karaoke a nemohla ji slyšet. Akiko pohled na japonské vojáky, které hráči stříleli coby nepřátele, tak rozlítil, že vytasila pistoli a jedním výstřelem obrazovku zničila.

Otočili se na ni. „Bavíte se dobře? Ta hra porušuje zákon.“ Chytila jednoho muže, vrazila mu facku a zeptala se: „Jak by se ti líbilo pobýt třicet let v táboře nucených prací? To platí pro všechny.“ „Mysleli jsme si, že to patří k oslavám výročí,“ řekla Tiffany. „Ven,“ rozkázala Akiko a vyšla na chodbu.

Tiffany šla za ní a zavřela za sebou dveře. „Nemáme tu hru hrát?“ „Už jste ji někdy hrála?“ „Dneska poprvé.“ „Slyšela jste o ní?“ „Ne,“ odpověděla Tiffany. „Ale má divnou premisu. Kdyby Američani vyhráli, byl by na světě strašný zmatek.“ „Chce s vámi mluvit můj nadřízený, generál Wakana.“ „Se mnou?“ „Ano, s vámi.“ „Proč?“ „Chce se vás na něco zeptat.“ Na odchodu se dvě blond servírky s bíle namalovanou tváří ptaly hostů, jestli nechtějí společnost.

– 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238503

SPOJENÉ

S TÁT Y J A P O N S K É

„Co na ně říkáte?“ zeptala se Tiffany. „Vypadají jako figuríny.“ „Umělé hostesky. Mně se víc líbí zrzky. Někteří muži jim dávají přednost před živou ženou.“ „Jak to?“ „Fantazie láká.“ Číšníci se s nimi loučili úklonami a prosili, ať přijdou zas.

Když byly dost daleko od baru, aby je nikdo neslyšel, přestala se Tiffany usmívat. „Proč mě chce odhalit?“ „Prosím?“ Tiffany běsnila. „On vám to neřekl?“ „Co mi měl říct?“ Zakroutila hlavou. „Jsem z Kempeitai, tajná.“ Kempeitai, krátce Kempei, byla vojenská policie císařské armády. Ve Spojených státech japonských řešila hlavně vnější ohrožení, ale čas od času se její zájmy kryly s činností Tokkó, vnitřní bezpečnosti. „Už když jste přišla poprvé, bylo jim to divné. Když jste si mě odvedla, můžu to zabalit.“ „Co?“ „Američany. Odboj. Vy o tom nevíte?“ „Nikdo mi nic neřekl.“ Tiffany si odfrkla. „Ze San Diega unikla skupina Washingtonů.

Pátráme po nich.“ Generál čekal ve skladu plném rozbitých hracích automatů a umělých servírek ještě zabalených v igelitu. Když tam vtrhla Tiffany, zrovna telefonoval. Předpisově se uklonila a hned se na něj obořila: „Kde je generál Nakadžima?“ „Převeleli ho do Singapuru,“ odpověděl Wakana, když dokončil hovor. „Proč?“ „Vaše mise skončila.“ „Jak to? Máte snad pocit, že už se to hraje všude?“ Wakana strčil do jedné mechanické servírky. „Už nejste inkognito.“ – 103 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238503

P E T E R T I E RY A S

„Jak to?“ „Benikův byt zničila bomba krátce po vaší návštěvě. Proto vás Tokkó vyšetřuje.“ „Cože?“ odsekla. Vtom na něj vytřeštila oči, protože jí došlo, co řekl. „Nestalo se mu nic?“ „To je vedlejší.“ „Myslíte si, že v tom mám prsty?“ „I kdyby ne, jste podezřelá, a očistíme vás jedině tak, že prozradíme vaši pravou identitu.“ „Chci mluvit s generálem Nakadžimou.“ „Vím o vašem nadstandardním vztahu. Ten skončil.“ „Kdy?“ Wakana vstal. „Právě teď. Odchod.“ „A co pejťinská mise?“ „Zrušena. Odchod.“ „Nejste můj nadřízený. Mám vlastní rozkazy.“ „Teď jste z vyššího pověření pod mým velením.“ Tiffany chtěla odporovat, ale raději si to rozmyslela. Uklonila se a nasupeně odešla. „Ztrácíte se v tom?“ zeptal se generál Akiko. Přišli dva pobočníci.

Jeden předvedl obřadný čajový taneček s vějířem, končetinami kroutil jak labuť krkem. Druhý zuřivě gestikuloval, jako by křičel beze slov, mim ve vojenském stejnokroji. Generál si jich nevšímal. „Ano, pane,“ přitakala a sama nevěděla, jestli ji zarazila víc účast Kempei nebo prapodivné chování pobočníků. „Já občas taky. Každé spiknutí je plné jiných spiknutí a za nimi další pikle, až se to všechno proplete a nikdo neví, kdo koho vlastně špehuje. Nakonec už snad nikdo ani netuší, proč se s těmi komploty vůbec začalo.“ „Jsou tu sympatizanti Ameriky?“ „Ti jsou všude, na její práci nasadím nové lidi.“ Generál rozepnul pytel s umělým číšníkem a otevřel ovládací panel. „Tohle jsou nepoužitelné modely. Napodobit lidské chování není tak snadné, jak se nám vědci snaží namluvit.“ – 104 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238503