Jiří Mazánek
Ovšem za těmito třemi stavy je stav čtvrtý, nazývaný turíja, a za ním pátý transcendentální stav, který již nemá jméno.
Úrovně vědomí (lóky, svargy, světy) Vše, co je obsaženo nahoře ve vesmíru, makrokosmu, je v určité obdobě obsaženo také dole, v lidském těle, mikrokosmu. Samotný vesmír, univerzum, se skládá z mahábrahmánda, velkého vesmíru, a z nespočtu brhatbrahmánd, které se z něj vyvinuly. Spis Višvara tantra praví: „To, co je zde, je jinde. To, co zde není, není nikde.“ Celým makrokosmem prochází svislý sloupec, hora Méru, táhnoucí se od vrcholu až ke dnu. V ní se nachází čtrnáct světů – sedm vyšších a sedm nižších – oblastí, které sestupují od nejvyšší, jíž je Satja lóka. Hora Méru je v lidském těla znázorněna jako páteřní sloupec a čakry uvnitř něj vyjadřují světy nazývané sídla. Satja lóka se nachází v sahasráře a sestupujeme-li dolů, v odpovídajících čakrách najdeme Tapah, Džanah, Mahah, Svah, Bhuvah a Bhúh lóky. Pod múládhárou a v kloubech, bocích, konečníku a rozmnožovacích orgánech se nacházejí nižší světy. Kosti poblíž páteřního sloupce se nazývají kula párvata, což je řetězec sedmi hlavních indických hor. Tyto oblasti tedy odpovídají zemi. Vodu představují řeky v podobě nádí. Sedm ostrovů znamená sedm složek, substancí lidského těla (dháta) – kůže, krev, svaly, šlachy, kosti, tuk, semeno. Pot a slzy jsou oceány lidského těla. Oheň existuje jako kámágni v múládháře, badala v kostech, bleskový oheň je v sušumně a zemský v pupku. Tak jako je makrokosmos udržován pránou a dalšími váju, druhy vzduchů, je naše tělo udržováno pomocí deseti váju. Pro obojí existuje stejná ákáša (éter). Svědkem v lidském těle je puruša a v makrokosmu mu odpovídá hiranjagarbha. Sedm nižších světů se obvykle nazývá patály. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238480