98
ství. Je velmi pravděpodobné, že schopnost propojit oba okruhy a chápat i velké množství, jehož konkrétní počet není na první pohled zřejmý, jako přesný počet, plyne právě z učení se názvům čísel a z pochopení, že každý název označuje konkrétní přesný počet. spojování základních kognitivních schopností Lidé sdílí četné základy kognitivních schopností se zvířaty. Schopnost vnímat, předvídat vlastnosti a pohyb věcí a vyvozovat kauzální vztahy mají i mnohá zvířata, a často dokonce na vyšší úrovni než lidé. Lidé ale díky jazyku disponují i některými jinými způsoby chápání, které zvířatům chybí. Nekategorizujeme okolní svět jen na základě fyzické podobnosti nebo omezených funkčních vlastností jako například jedlý–nejedlý ad., jsme ale schopni vytvářet na základě vícečetných hledisek obrovské konceptuální sítě. Podle kontextu či potřeby jsme schopni věci kategorizovat z různých hledisek a vytvářet stratifikované kategorie. Těm jsou přiděleny názvy a na základě shody v názvu jsou jeho nositelé chápáni jako podobní, i když se například vzhled jednotlivých členů podstatně liší. Stejný název pak lidé používají jako vodítko pro usuzování o vlastnostech a chování věcí, které třeba nikdy ani neviděli, čili lidé prostřednictvím jazyka dokážou překročit kategorizaci věcí a volně vytvářet kategorie abstraktních vztahů, ve kterých věci figurují jako proměnná, nebo si dokonce na základě metafory nebo příměru všímat podobnosti u věcí, které reálně nemají žádný přímý vztah. Můžeme říct, že lidé si díky jazyku osvojují schopnost chápat vzhledově či vlastnostmi zcela odlišné věci, události a jevy jako podobné a sdílet a vzájemně si vyměňovat svoje představy. Jinak řečeno, jazyk nám umožňuje dívat se na svět z mnoha různých úhlů pohledu a dle potřeby spojovat základní kognitivní schopnosti sdílené s mnoha zvířaty, jako je schopnost vnímat, vytvářet kategorie, vyvozovat závěry apod. když se děti učí jazyku Spojování základních prvků v tomto smyslu není tak jednoduchou záležitostí jako 1 + 1 = 2. Například chápání i velkého množství – ne od oka v intencích hodně, zhruba stejně, ale jako přesného počtu – začíná tím, že si dítě uvědomí, že slovo jedna neoznačuje ani dvě věci ani žádnou věc, ale právě počet jediné věci. Dále pochopí, že slovo dvě neoznačuje počet tří ani počet jedné věci, ale právě a jedině počet páru věcí. Nejprve se naučí nezávisle na sobě slova jedna a dvě. Když se ale naučí slovo dvě, spojí si tuto znalost s tím, že slovo jedna také označuje počet. Naučit se pak slovu tři bude o mnoho snazší, než bylo naučit se slovu dva. Když si dítě uvědomí, že tři je také slovo označující počet, porovná si slovo tři se slovy jedna a dvě
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238308