„Jeremy!“ okřikli ho všichni bratři najednou. Bezradně se na ně podíval. „Omluvte ho. Pomůžeme vám s úklidem. Je nám líto, co se stalo. Jisté záležitosti nás nutí setkat se s králem Brarnem. Zmíníme se o vás. Pokud by se to ale i poté opakovalo, zakročíme,“ vysvětlil Marcus. Vykal jí, ač mu nabídla oslovování Victoria. „Nemusíte se o mně zmiňovat. Vlastně, jak vás král rozliší od Ischiů?“ zeptala se Victorie. „Musí nám věřit,“ řekl Marcus dříve než kdokoli jiný. Viděl, jak se Jeremy nadechuje a nechtěl, aby řekl cokoli, co by je mohlo ohrozit. „Kdyby nebylo Ischiů, dala bych vám bylin pro Lauru více. Ale stejně jako ostatní se bojím vycestovat. Už jen dojít do lesa pro dříví je odvaha.“ „Obstaráme si ji sami. Děkujeme,“ zakončil Lukas. „Úklid si zařídím sama. A to s králem - nechte to být. Něco mi říká, že ani vy nejste jeho oblíbenci,“ usmála se léčitelka. „To nechte na nás,“ promluvil Lukas s úsměvem na tváři. „Dobrá, už půjdu. Tentokrát sama. A počítám, že se do večera Laura probere,“ upozornila je. Lukasovi poskočilo srdce štěstím. „Nashledanou.“ „Nashledanou, Victorie,“ odpověděli všichni.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238180