než bude pokračovat v prohlídce města, a sbírat sílu na vyhledání domu Françoise de Chauffanta. Podíval se muži přes rameno, aby upoutal pozornost servírky, která si od něj brala objednávku. Objednal si čaj už před deseti minutami a ještě pořád ho nedostal. „Omlouvám se, kamaráde,“ řekl muž a jeho výraz se změnil. „To měl být vtip. Dneska člověk o dlouhém manželství často neslyší. Musí to být příjemné, co? Mít někoho, kdo na vás doma čeká?“ „Bylo to příjemné, ano.“ „Řekl jste bylo?“ Artur polkl. „Moje žena před rokem zemřela.“ Servírka si konečně všimla jeho mávání. Okamžitě naznačila ústy omluvu a donesla mu čaj. „Moc se vám omlouvám. Nevím, kde mi hlava stojí,“ řekla. Růžové šaty jí sklouzly z ramene a ukázalo se nachové ramínko podprsenky. „Donesu vám extra veliký sendvič.“ „Stačí mi ten malý, co jsem si objednal.“ „Ale cena zůstane stejná.“ Měla polský přízvuk a dlouhé prsty připomínající křídové pastely. „To je od vás moc milé.“ Přikývla a udělala pukrle. „Nemám velkou chuť k jídlu,“ řekl Artur muži. „Ale asi bych ji urazil, kdybych trval na malém sendviči.“ Muž sledoval servírku pohledem za pult, kde začala připravovat horkou čokoládu. „Je to kotě,“ řekl. „Tmavé oči, tmavé vlasy. To se mi líbí.“ Artur si do čaje nalil mléko a napil se. Měl z toho muže nepříjemný pocit. Z jeho sebevědomí, z toho, jak mu nohama obsadil prostor, jak se díval na servírku. „Směl bych se vás na něco zeptat?“ řekl muž a naklonil se k němu. Nečekal na Arturův souhlas. „Taky pomýšlím na ženění. Vypadáte, že byste mi mohl dobře poradit, co? Víte, jako že už tady nějaký ten pátek jste. Ledacos jste zažil, ledacos jste viděl… světa znalý muž.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238164