ale všichni chlapi nejsou stejní, ani zlí, věříte mi? Já jsem Marek, mi můžete věřit. Marku, co mám dělat, mám se do vás zamilovat a vzít si vás za muže? No tak, hehe, takhle sem to nemyslel, slečno. A jak jste to myslel? To já nevím, že jo, víte jak… Marku, to právě nevím, když ani vy sám nevíte. Ale to já vím moc dobře, že jo, já jen že to, že ste tak sama, tak sem vám chtěl nějak pomoct. Marku, všichni jsme sami a osamělí čelíme zbytečnosti vlastní existence. Vy na tuhle tíseň máte nějakou odpověď? Já když je mi smutno, tak zazpívám hezkou píseň. Co si zpíváte? Tak jako různě, že jo, znáte to. Neznám, já neznám vůbec nic. Nojo, tak vy ste ještě mladá, že jo, já vím věcí, to byste se divila, hehe. Udivte mě něčím. Marek se zmateně rozhlíží okolo sebe, nakonec s úlevou zabrousí pohledem za okno. Sněží. Marku, víte toho o světě hodně. No vidíte, jak sem vás rozveselil, to se stavte po zavíračce, můžem si otevřít lahvinku vína, vidím, že vínečko máte ráda, se pobavíme a uvidíme, že jo. Budeme hrát kanastu? No tak, hehe, nejen to, že jo, znáte to, hehe.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238049