JEFFERY DEAVER
Přece ten hon na podvodníka s lanýži. Ercole se sevřeným srdcem odepsal, že se ozve později. Teď by se o svém neúspěchu nedokázal bavit. Nastartoval a zapnul si bezpečnostní pás. Má vůbec v kuchyni nějaké jídlo? Měl pocit, že ne. Nic, co by se dalo rychle připravit. Možná si dá pizzu v některé restauraci na Via Partenope. Pizzu a minerálku. Načež ho čeká krátká chůze domů. Káva. Holubi. Isabella si právě staví hnízdo. Ercole sebou škubl, když se nalevo od něj ozvalo ostré zaklepání. Rychle se otočil a spatřil Rossiho obličej. Inspektor na něj upřeně zíral. Ercoleovi se zdálo, že má o něco větší hlavu, jako by se na něj díval přes lupu nebo vodní sloupec. Stáhl okénko. „Ano, inspektore?“ „Polekal jsem vás?“ „Ne. Totiž ano. Nezapomněl jsem. Na zítřek vám připravím tu zprávu. Ráno ji budete mít na stole.“ Inspektor začal něco říkat, ale jeho slova se utopila v chrchlání motoru Moto Guzzi, který De Carlo právě v tu chvíli nakopl. Mladý inspektor otočil velký stroj do protisměru a rychle odjel. Od zadního kola se zvedal oblak prachu a kamínků. Když zvuk utichl, Rossi se opět ujal slova: „To byl můj asistent.“ „Ano, Silvio De Carlo.“ „Ptal jsem se ho na tu oprátku. A on o ní nic nevěděl. Nevěděl nic o tom případu v Americe, o Skladateli.“ Rossi 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237955