Poslední dny (Ukázka, strana 99)

chladným. Roční období vytvářejí planety, a protože chod planet znám, je to, jako kdybych běh ročních období měl na svědomí já. Štamgasti to netuší, ale mně je z toho občas do smíchu.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237913

XV Knihovna na Sorbonně byla mnohem lépe vytopená než kni­ hovna Svaté Jenovéfy; takže tam Rohel nenašel místo. Sice knihovny nenáviděl, ale protože se před několika hodinami rozhodl poctivě se připravovat na zkoušky, věděl, že do nich bude nucen chodit číst stěžejní díla, zejména ta od pánů profesorů, aby získal představu, co je dobré si myslet o řeči, o involuci v opozici k evoluci, o primitivní mentalitě, kastách v In­ dii, modalitě soudu nebo o posledním období platónské filosofie. Zrod této píle souvisel se skutečností, že začal žít s jednou dívčinou, s níž se seznámil, když se ona nudila nad kávou se smetanou; šelma Rohel ji tehdy vzal do kina. Teď spolu žili na hromádce, a to už týden.

Rohel tedy zjistil, že už nejsou žádná volná místa. Svůj nový studijní život zahájil ostatně docela nešťastně – bylo už půl pá­ té. Na práci mu zbývala jen hodina a půl. Když dorazil k Sva­ té Jenovéfě, zbývalo do páté dvacet minut. Tam už takové teplo nebylo, ale návštěvníci se sem jen hrnuli, protože nebyli selektováni podle toho, zda vlastní studentský průkaz. Atmosféra tu byla strožejší než na Sorbonně, ale také nudnější a lehce zvrácená. Rohel se prošel kolem stolů, pozoruje dívky, a usa­ dil se naproti okaté, vlasaté studentce, která četla Foigneta. Vy­ táhl z kapsy několik papírů, hlučně je zmačkal a rozličnými

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237913

opičkami se snažil upoutat pozornost oné mladé osoby; ta však ve svém studijním zápalu jen dvakrát zdvihla oči.

Přišla chvíle vybrat si dílo a pokusit se jej získat od zlovolných kustodů pobíhajících za mřížemi. Za nimi poklusávala různorodá klientela připravená podstoupit všechna protivenství, aby dostala do rukou své vytoužené osmerkové svazky.

Pokaždé, když se Rohel na to místo odvážil, došlo mezi ním a kmitajícími zaměstnanci k nějaké scéně. Začal se probírat lístkovým katalogem a hledal záznam o umístění. To byla další věc, z níž měl hrůzu. Z těch malých, umaštěných kousků papíru se mu dělalo zle. Nakonec vypsal žádanku, předal ji jednomu kustodovi a pak bylo zase na něm, aby sledoval její pohyb. Nakonec se ukázalo, že kniha je vypůjčena. Zklamaný Rohel se vracel na své místo, když si všiml Tuquedenna s nosem zabořeným do svazku v telecí kůži. „Tak co, jak se daří?“ zeptal se ho.

Tuquedenne se zakoktal; podobná překvapení neměl rád. „Co to čtete?“ „Ale, jednu takovou starou knihu,“ odpověděl Vincent a zavřel ji.

Rohel nenaléhal. „Jste na odchodu?“ „A vy?“ Rohel ho odtáhl k východu. Vyšli na ulici Cujas. „Hodně se učíte?“ „Trochu. Ale v podstatě to, co dělám, příliš nesouvisí s osnovami.“ „Co jste to zrovna četl?“ Tuquedenne se usmál. „De vita propria od Cardana.“ „Co vás k tomu přivedlo?“

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237913