ministerstvům oznamovat volná místa ve státních úřadech, nemocnicím šířit inzeráty z veřejného trhu, rodičům pátrat po zmizelých dětech a slibovat pěknou odměnu tomu, kdo jim přivede zpátky uprchlíka, blázna nebo zbloudilého. Amatangazo – to bylo jako dávat to na vědomí celé zemi. Vylévaly se tam dobré i špatné zprávy z rodin i z celého státu ve střídmém a monotónním tónu. Sedm milionů životů pod kontrolou, zpracovávaných, omezovaných, svázaných od svítání do tmy magií vln: přes patnáct hodin každodenního vysílání zarámovaného státní hymnou. Každou neděli po mši poslouchali rodiče s potěšením pořad plný retrohudby: karahanyuze, twarabyirnye biratinda. Máma, která si přes své nové šaty uvázala starou zástěru a pomáhala služebné připravovat nejlepší jídlo týdne, načala pár tanečních kroků na písničky Čača nezávislosti, Tvoje noha moje noha Anicho nebo Bambino. Pod občas pobaveným pohledem našeho otce se z ní zase stávalo mladé děvče. Některé písně jako by ho uvrhovaly do pro nás nepochopitelné melancholie. Říkával mámě: „To byla oblíbená písnička Yohanniho nebo Petera,“ a prudce vypínal rádio. Později jsme se dozvěděli, že šlo o jeho bratry nebo bratrance zabité nebo štvané během zabíjení ve třiašedesátém a třiasedmdesátém roce. Když tam rodiče nebyli, pouštěly jsme si s Laguidou nejradši Radio Burundi, kde hráli modernější hudbu. Tam jsme počátkem osmdesátých let objevily Vanessu Paradis a MC Solaara, Phila Collinse a Ace of Base. A potom přišly Radio Muhabura16 a RTLM17. Obě tahle rádia doma byla ale zakázaná, aspoň oficiálně. 16 Rádio Rwandské vlastenecké fronty, založené roku 1991, vysílalo z Ugandy. 17 Radio Télévision Libre des Mille collines (Svobodné rádio a televize Tisíce kopců): první sou kromé rádio, založené roku 1993 (později se mu říkalo rádio mačeta), jeden z hlavních nástrojů protitutsijské propagandy a nenávisti ze strany činovníků hutu-power.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237912