MARK MARIA KRAFT
„Dobrý nápad, začni.“ „Fajn. Jednoho Američana, který o uplynulých dnech podává navzájem si odporující údaje.“ „A nemá alibi,“ doplnila. „Jeho mobilní telefon, který nahlásil jako ztracený.“ „A který se objeví v jedné sklepní místnosti, v níž to vypadá jako po masakru.“ „To ale ještě nemusí ani zdaleka znamenat, že byl i na místě činu.“ „Nebo byl na místě činu, ale ne v době činu. Možná se ale jeho podvědomí taky brání přiznat, co se stalo.“ „Ty myslíš, že by mohl být v šoku?“ „To by přece bylo možné, nebo ne? Proč by měl zavraždit svou přítelkyni a pak naservírovat svůj telefon na podnose, zvláště když jeho lokalizaci inicioval on sám?“ „Hm, to zní pochopitelně. Předpokládejme přesto, že tu vraždu spáchal. Jak odvezl mrtvolu, když nemá auto?“ rozpřádal Jakub niť dál. „Jednoduše si vypůjčil vůz od kamaráda.“ „Příliš nebezpečné. Vzhledem k tomu, jak byla ta oběť zřízená, by se někde musely najít krvavé skvrny.“ „Ledaže vrah doufá, že je nebudou vyšetřovat.“ „Což by mohlo nasvědčovat autu z půjčovny.“ „K tomu bychom museli znát dobu smrti a patologie nám o tom zatím žádnou přesnou informaci nedala.“ „To není nutné, protože my zhruba víme, kdy tu mrtvou hodili do Vltavy.“ „Takže hledejme nějaké auto z půjčovny, které bylo půjčené přinejmenším ze soboty na neděli.“ „Chtěla bys cigaretu, šéfko?“ „Ano, prosím.“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237887