Krvavé právo (Ukázka, strana 99)

KRVAVÉ PRÁVO

„Ne, ne, Reggie, Dale nic neprozradí,“ řekl Hamilton, ale nezněl příliš přesvědčivě. „Jak myslíš,“ odvětil Kiner, ale Hamiltonovi bylo jasné, že jeho partner Kinera znervózňuje a že to k ničemu dobrému nepovede.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237864

KAPITOLA 17 AMANDA POŽÁDALA KATE ROSSOVOU, aby odvezla Toma domů. Kate na něj čekala v přijímací místnosti vězení, když v deset večer vystoupil z výtahu. Vypadal vyčerpaně a po celou dobu jízdy mlčel. „Zastavte tady, prosím,“ požádal Kate, když dojeli do ústí slepé uličky. „Mohu vás odvést až ke dveřím,“ řekla Kate.

Tom se usmál. „Díky, ale několik dní jsem byl pod zámkem, a tak bych se teď rád nadýchal trochu čerstvého vzduchu.“ Kate zastavila u obrubníku a Tom vystoupil. „Díky za svezení,“ řekl. „Byly jste s Amandou úžasné. Nemohu vám dostatečně poděkovat za všechno, co jste pro mě udělaly.“ Kate pokývla hlavou, Tomova vděčnost ji uváděla do rozpaků. „Potřebujete něco? Co jídlo? Všechno, co jste měl v lednici, bude pěkně přezrálé.“ „Díky, ale budu v pohodě. Chci si jen dát horkou sprchu a pořádně se vyspat ve své posteli.“ „Dobrá. Amanda se s vámi spojí, kdyby došlo k nějakému vývoji ve vašem případu, a zavolejte, kdybyste se chtěl na cokoliv zeptat.“ „To udělám.“ Bylo zataženo a jediné pouliční osvětlení v tomto bloku neposkytovalo příliš světla. Tomův dům se utápěl ve tmě a dvo100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237864

KRVAVÉ PRÁVO

rek ve stínu. Tom počkal, až Kateino auto zmizí z dohledu. Pak vstoupil do stínu a přeběhl do lesíka, jenž lemoval jeho dům.

Léta bojů v nebezpečném prostředí naučila Toma extrémní opatrnosti. Proto si všiml auta, které sledovalo Katein vůz celou cestu od Střediska pro spravedlnost a zastavilo blok od vjezdu do slepé uličky. Šance, že by před vězeňskou budovou čekal v deset hodin večer jeden z jeho sousedů a pak jel stejnou cestou domů za Kateiným autem, byla minimální. Vzhledem k tomu, co se přihodilo Christine a Carol Whiteové, nechtěl nic ponechávat náhodě.

Když si byl jistý, že ho nikdo neuvidí, přeběhl k postrannímu oknu své ložnice a pohlédl dovnitř. Dveře ložnice byly otevřené a na chodbě se mihl stín. Tom se přesunul k oknu, kterým mohl nahlédnout do předního pokoje, odkud spatřil svalnatého muže ve větrovce, jak mluví do mobilu. Tom teď věděl, že vevnitř je alespoň jeden člověk a další je v autě, jež ho sledovalo z vězení. Bylo velmi pravděpodobné, že oba jsou ozbrojeni. Tom měl dvě možnosti: utéct, nebo zůstat a bojovat. Kdyby utekl, možná by nikdy nezjistil, kdo zabil Christine.

Vplížil se do kůlny za domem, kde měl uloženou sekačku a nářadí, a našel hasák. Pak si klíčem otevřel zadní dveře, vstoupil dovnitř a znovu za sebou zamkl. Bylo tomu už několik let, kdy naposledy bojoval jako muž proti muži, ale jeho vycvičené návyky se probudily k životu. Zklidnil dech a plížil se chodbou, dokud nezaslechl tlumený hlas vycházející z předního pokoje. „Zrovna jsem ti to řekl. Sleduji přední dveře od té doby, co jsi mi řekl, že vystoupil z auta.“ Ticho. „Ne, cestičkou nepřišel a zadní dveře jsem zkontroloval.“ Ticho. „Jo, byly zamčené.“ Ticho. „Ne, nevím, kam šel.“ Ticho. „Tak jo.“ 101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237864