Blade Runner (Ukázka, strana 99)

P H I L I P K. D I C K

Ale jednoho jsem dostal, řekl si. Dostal jsem Polokova. A Dave dostal dva.

Vznášeli se nad Misijní a policejní auto pochůzkáře Cramse se připravovalo k přistání.

– 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237836

10

Budova justičního paláce na Misijní ulici, na jejíž střechu vznášedlo dosedalo, byla korunována řadou barokně zdobených věžiček.

Složitá, moderní a hezká stavba na Ricka Deckarda zapůsobila přívětivě – až na jednu věc. Nikdy dřív ji neviděl.

Policejní vznášedlo přistálo. A o několik minut později byl Rick předveden. „304,“ oznámil pochůzkář Crams seržantovi u vysoké přepážky. „A 612.4, uvidíme. Vydává se za civilního poldu.“ „406.7,“ řekl seržant u přepážky a vyplňoval formuláře. Psal líně, lehce znuděně. Rutinní záležitost, vyjadřoval jeho postoj a výraz. Nic důležitého. „Tamhle,“ naznačil Crams Rickovi a vedl ho k bílému stolku, u kterého obsluhoval technik známé zařízení. „Mozkový diagram,“ řekl Crams. „Kvůli identifikaci.“ Rick odsekl: „Já vím.“ Za starých časů, kdy sám byl poldou, vodil spousty podezřelých k podobnému stolu. Podobnému, ale ne zrovna tomuhle stolu.

Když mu udělali mozkový diagram, odvedli ho do další povědomé místnost. Automaticky začal shledávat po kapsách cennosti, které odevzdá. Nedává to žádný smysl, říkal si. Kdo jsou tihle lidé? Jestli tady tenhle barák stál vždycky, proč jsme o něm nevěděli? A proč oni nevěděli o nás? Dvě paralelní policejní agentury, říkal si, naše a tahle. Ale nikdy nepřišly do kontaktu – aspoň pokud vím –, až teď. Nebo možná přišly, pomyslel si. Možná že tohle není poprvé. Těžko tomu uvěřit, myslel si, že by k tomu už někdy nedošlo. Pokud tohle tady je skutečně policejní aparát. Pokud je to, zač se vydává.

– 103 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237836

P H I L I P K. D I C K

Jakýsi muž bez uniformy se odlepil z místa, na němž dosud stál. Přicházel k Rickovi odměřeným, nevzrušeným krokem a zvědavě se na něj díval. „Co je tohle?“ zeptal se pochůzkáře Cramse. „Podezřelý z vraždy,“ odpověděl Crams. „Máme tělo – našel jsem ho v jeho autě –, ale on prohlašuje, že je to android. Prověřujeme to, v laborce dělají analýzu kostní dřeně. A vydává se za policajta, nájemného lovce. Aby získal přístup do ženské šatny za účelem kladení dvojsmyslných otázek. Ta dáma měla podezření, že je někdo jiný, než za koho se vydával, a zavolala nás.“ Crams ustoupil o krok a zeptal se: „Přejete si případ osobně převzít, pane?“ „No dobře.“ Starší policejní důstojník, neuniformovaný, modrooký, s úzkým nosem, rozšířeným chřípím a nevýraznými rty pozoroval Ricka, pak sáhl po jeho kufříku. „Co v tom máte, pane Deckarde?“ Rick odpověděl: „Materiál k Voigt-Kampffovu osobnostnímu testu. Testoval jsem podezřelou, když mě pan Crams zatkl.“ Sledoval, jak se policejní úředník prohrabuje obsahem kufříku a prohlíží si každou věc zvlášť. „Otázky, které jsem kladl slečně Luftové, jsou standardní otázky V.-K. stupnice vydané –“ „Znáte George Gleasona a Phila Resche?“ zeptal se policejní úředník. „Ne,“ řekl Rick. Žádné z těch jmen mu nic neříkalo. „To jsou nájemní lovci pro Severní Kalifornii. Oba patří k našemu oddělení. Možná že na ně během svého pobytu u nás narazíte. Jste android, pane Deckarde? Důvod, proč se ptám, tkví v tom, že jsme tu v minulosti měli už několikrát uprchlé andíky, vydávali se za nájemné lovce z jiného rajónu a hledali tu údajně nějaké podezřelé.“ Rick se ohradil: „Nejsem android. Můžete na mně vyzkoušet Voigt-Kampffův test. Už jsem jím prošel dřív a nevadí mi, jestli si ho zopakuju. Ale vím, jaké budou výsledky. Můžu zavolat své ženě?“ – 104 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237836