jako v bruslařské školičce. Peter na něj zůstane zírat. Pak se dá do smíchu. Tolikrát slyšel, že tenhle kluk by toho měl nechat, že nebude mít šanci, a on je teď tady na ledě. Nikdo jiný se za tuhle šanci tak nebil a David mu ji ze všech dnů dá zrovna dneska. To je jako sen, ve vší své jednoduchosti. A Peter dneska sen potřebuje. Když to Sune vidí, spokojeně i zarmouceně kývne. Vrátí se do kanceláře, zavře dveře. Dneska bude mít jeden z posledních tréninků s áčkem. Až sezona skončí, odejde domů a bude si přát to, co si přejí všichni, když něco opouštějí: aby se to sesypalo. Aby to bez něj nefungovalo. Aby byl nenahraditelný. Jenže ono se nestane nic, hala bude stát dál, klub bude žít dál. Amat si narovná helmu a vrhne se rovnou do souboje, protivník ho tvrdě srazí k zemi, Amat okamžitě vstane. Zase ho srazí, zase vstane. Peter se opře a usmívá se tak široce, jak to podle Miry dělá jen ve chvílích, kdy spořádal dvě zapečené housky se sýrem a zapil je půlkou skleničky červeného vína a pokouší se o něj spaní. Dopřeje si čtvrthodinku na tribuně a pak odejde zpátky do kanceláře. S lehčím srdcem. Fatima se na záchodech protahuje, opatrně a pomalu, aby ji nikdo neslyšel sykat bolestí. Občas se ráno musí z rozkládací pohovky do slova a do písmene skutálet, protože svaly ji neposlouchají a tělo se nechce posadit. Skrývá to, jak nejlépe dovede, v autobuse vždycky nechává Amata sedět vepředu, aby k ní byl otočený zády a neviděl její výraz, když mají vstát a vystoupit. Diskrétně nechává igelitové pytle v koších viset ven, aby se pro ně nemusela tak hluboko shýbat, když je potřebuje vyměnit. Každý den nachází nové způsoby, jak si trochu ulevit. Když vejde po špičkách do Peterovy kanceláře, poprosí za prominutí; kdyby to neudělala, Peter by ji vůbec neslyšel. Peter vzhlédne od papírů, podívá se na hodinky a zatváří se překvapeně: „Proboha, Fatimo, co tady děláte?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237743