Třpytný dvůr 2 - Půlnoční klenot (Ukázka, strana 99)

zlata a zboží byly najednou pro podnikavé chlapy snadnou kořistí. A takoví se vždycky brzy objeví.“ „Ale říkal jste, že to byl problém zpočátku. Teď už se to neděje?“ „Děje. Jenomže královské námořnictvo už má na moři víc lodí. Hlídají pobřeží. A spousta obchodních lodí je dnes ozbrojená, a k tomu si jejich majitelé najímají jako ochranu žoldáky. Pirátům se přestalo dařit, tak se někteří přesunuli na pevninu.“ „A nemělo by se jim spíš říkat lupiči?“ zeptala jsem se. „Zloději? Banditi?“ „Dávalo by to smysl. Ale oni sami se stále hlásí k pirátství.

A to není všechno. Z některých se staly skutečné místní celebrity. Nosí masky a extravagantně se oblékají. Všichni je znají a vyprávějí si historky o jejich odvaze a důvtipu.“ „Co je odvážného a důvtipného na lupičích?“ Převrátil oči v sloup. „To z nich dělají ty historky. Většina útoků je navíc namířená proti tlustým a bohatým Osfriďanům. Průměrné pracující kolonisty jejich řádění moc neštve.

Oni je vlastně ani nepovažují za skutečné lidi, a všem se líbí, když si někdo občas vyšlápne na vrchnost. A pak už jenom stačí, aby jim občas nějaký pirát hodil pár mincí – třeba nemocnému starci nebo hladovému děcku – a najednou jsou z nich hrdinové a nikdo je neudá.“ „Ale jejich oběti jsou skuteční lidé. Stačí se podívat na pana Kenta,“ namítla jsem rozhořčeně. „Ten je skutečný až moc.“ Grant se obrátil zpátky k oceánu. „Pro ně ne. Vidí v něm jen další výplatu. Na dodržování zákona se v Adorii moc nedohlíží. Něco zvládá místní domobrana, ale pro spoustu lidí jsou tihle piráti ochránci spravedlnosti. A kdyby to nestačilo, pan Ronald se stará o to, aby si od nich zrádci kupovali ukradené zboží, takže je těžké ho vystopovat.“ Grant se zadíval na oceán. „Jsem přesvědčený, že Silas by vraždil, jenom aby do jejich kruhu dostal svého člověka.“ „A hrozí, že by se ti piráti dostali třeba na nějaký večírek Třpytného dvora?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237601

„Kéž by. Váš nůž by na ně určitě udělal dojem.“ Na procházku si vyšlo několik dalších našich dívek a já jsem o pár kroků couvla. „Už bych měla jít. Po tom, co jsem vám udělala s obličejem, vás totiž všechny mají za výtržníka.“ Škrábance se mu dávno zahojily, ale měla jsem pocit, že si zaslouží, abych mu je občas připomněla. I s poškrábaným obličejem vypadal tak přitažlivě drsně, jako když jsem ho uviděla poprvé hned po vyplutí. Čím víc jsem však poznávala jeho složitou osobnost, tím méně jsem si s ním uměla představit nějaké vášnivé vzplanutí. „Počkejte, Mirabel. Ještě než půjdete…“ Grant se neotočil a já jsem v jeho hlase zaznamenala netypické napětí. „Máte pravdu. Svým způsobem. Umím mluvit se ženami, abych je neurážel. Někdy se mi podaří se jim zalíbit. Ale flirtovat moc neumím. Jenomže já to umět nemusím, na rozdíl od vás.“ „To zní trošku pokrytecky.“ „Protože to je pokrytecké, a hodně.“ „Jste upřímný, to se vám musí nechat.“ Otočil se a podíval se mi do očí. „Musím lhát, abych se uživil, abych splnil úkol a abych přežil. Ale když spolu budeme pracovat a nastane situace, že uvidíte mé pravé já, vždycky vám řeknu pravdu. Nerad plýtvám slovy. Když není co říct, raději mlčím. Když mám co říct, řeknu vám, co si myslím. A často bez příkras. Ale bude to pravda.“ „Dobře,“ odpověděla jsem, poněkud zaskočená jeho upřímností. „A věřte mi, že v tomhle případě se dostanete do situací, kdy vám nebude stačit spoléhat na svou krásu. A tím nemys­ lím, že byste měla s někým skončit v posteli. Jen si dejte zále­ žet, abyste tu krásu uměla využít správně. Zrádci, se kterými máme co do činění, jsou možná vynalézaví, ale i ten nejdokonalejší muž se v přítomnosti krásné ženy umí proměnit v hlupáka. A téměř všichni vás budou podceňovat. Když si s nimi dáte pár panáků, polechtáte jim ego a správně se usmějete… tak prostě získáte výhodu a oni začnou mnohem víc uvažovat nad tím, jak vás dostat do postele, než nad tím, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237601

že by si měli dávat pozor na jazyk. Tohle je smysl flirtování.“ Když jsem neodpověděla, zeptal se: „Chápete, co se vám snažím vysvětlit?“ „Samozřejmě.“ „Samozřejmě?“ Nedokázala jsem mít z jeho překvapení radost. Byla jsem pohroužená do minulosti, ztracená ve vzpomínkách na rozhovory, které jsem jen málokdy nechávala vyplavat na povrch. Na rozhovory, které se velmi podobaly tomuto.

Nejdřív: Vždyť stačí odhalit kousek kůže, Miro. Jen ho trochu vykolejit, abychom se dozvěděli, co mají v plánu.

Později: Dá ti ruku kolem pasu. Možná tě políbí, ale nemysli na to. Vypni všechny city. Mysli na to, že je to pro vyšší dobro.

A pak: Chlapi v posteli řeknou spoustu věcí, nedávají si pozor. Vím, že toho od tebe chci hodně, ale představ si, že své tělo používáš jako nástroj. Nebo dokonce zbraň. Možná to bude trochu nepříjemné, ale nebudeš v nebezpečí. Pro tuhle věc už lidi položili život. Copak nemůžeš na chvilku obětovat tělo?

A nakonec: Jsi zbabělá krysa, Miro. Musíš se naučit dělat drsná rozhodnutí. V duchu jsem se přinutila vrátit do současnosti. Mým úkolem bylo najít bratra. Podívala jsem se Grantovi zpříma do očí. „Nejsem hloupá. Bavíme se o zámcích a šifrách, ale k tomu jste si mě nenajal.“ „Ani na okamžik mě nenapadlo, že byste byla hloupá.“ „Jestli potřebujete, abych flirtovala, tak budu. Moc dobře vím, jak si získat přízeň muže. Nedělám to poprvé.“ Nedokázala jsem odhadnout, co znamenalo krátké mlčení, které následovalo. Pochyboval o mně? „Tak si své schopnosti osvěžte, Mirabel. Přimějte nějakého muže na palubě, aby ztratil hlavu a něco pro vás udělal. Něco, co pro něj nebude úplně příjemné. Něco víc, než aby vám dal slevu na papír.“ „To je hračka,“ opáčila jsem. „Ale budu za to něco chtít.“ „Víc než padesát zlatých? Chcete i podíl z mojí odměny?“ To byla rozhodně lákavá nabídka, ale už jsem věděla, kde jsou jeho hranice. „Jestli se mi podaří od někoho získat vel100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237601