Nic. Matty pořídil snímky a já dohlédl, že při fotografování dodržel formálně správný postup. Tělo bylo čisté a nebyly zde žádné známky, že by s ní byl ještě někdo jiný. Pohlédl jsem na Mattyho. „Stačí ti to? Můžeme uzavřít kruh?“ „Ale jo. Máme spoustu fotek. Tři svitky filmu jen na celkové pohledy.“ „Výborně. Pokračuj ve focení a nenech se rušit,“ řekl jsem. Nechal jsem Mattyho dokončit fotografickou práci. „Bude lepší nesnímat jí otisky teď, jinak si to vypijeme od Cathcartové,“ řekl jsem. „Vy tu ženu znáte?“ zeptal se De Sloot. „Lucy Mooreová, rozená O’Neillová. Nezvěstná od loňských Vánoc,“ řekl jsem. „Až doteď,“ zamumlal McCrabban. „Až doteď,“ přisvědčil jsem. Stáli jsme tam v temném lesním podrostu. Velice se ochladilo. „Myslím, že tady jsme hotoví, šéfe,“ řekl Matty. „Odřízněte ji a nechte ji odvézt na patologii,“ řekl jsem já. „Kdo ji tam asi odveze? Sem pohřebáky v žádným případě nedostaneš,“ prohlásil McCrabban. „Tak to sakra uděláme sami!“ řekl jsem. Odřízli jsme tělo, Matty si vzal vzorek vlasů a poté jsme ji odnesli zpátky k land roveru. Díkybohu jsem s ní nejel vzadu. Tělo jsme odvezli do Carrickfergusské nemocnice a nechali je Lauře, ale sestra nám sdělila, že to bude chvíli trvat, protože doktorku Cathcartovou konečně zavolali do Belfastu, aby tam pomohla s pitvou upálených obětí z restaurace U Páva. Když jsme se vrátili na služebnu, bylo pozdě odpoledne a Brennan už na mě čekal u mého pracovního stolu. „Byla to ona?“ zeptal se. „Byla,“ odpověděl jsem. „V každým případě vypadala stejně jako na fotce v řidičáku. Patologie nám to potvrdí s jistotou, až se k tomu dostanou.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237522