Tajemné stránky českých dějin
ná slušnost velela dodržet manželský slib a nezbylo mu než žádat papežskou kurii o rozvod. Jenže papeže Sixta IV. ani nenapadlo, aby panovníkovi těch kacířských Čechů vyhověl. Nezbývalo tedy než čekat. To však neznamená, že by se pohledný Vladislav nějak zříkal potěšení se ženami. Rozhodně neměli pravdu obvykle dobře informovaní benátští vyslanci, kteří tvrdili, že král byl ještě v roce 1490 panicem. Nemáme sice o něm zprávy, že by vymetal nevěstince jako třeba císař Zikmund Lucemburský, či jeho vnuk, český král Ladislav Pohrobek, anebo zmíněný Matyáš Korvín, ale podobných požitků se nezříkal. Kronikáři například zaznamenali, že v roce 1477 o masopustu protancoval v Praze celou noc s jistou kramářkou Chlupatou. A protože tehdy panoval názor, že tanec je úvodem k souloži, jedním dechem už panovníka odsuzovali jako hříšného.
Bigamistou z nutnosti V dubnu 1490 zemřel ve Vídni uherský král Matyáš Korvín. Protože nezanechal žádného legitimního potomka, začali se o osiřelou uherskou, svatoštěpánskou korunu zajímat nejrůznější uchazeči – a ne ledajací. Především to byli Vladislavův mladší bratr polský princ Jan Albrecht Jagellonský a také římský král Maxmilián Habsburský, syn císaře Fridricha III. A konečně třetím vzadu byl český král Vladislav II. Jagellonský. Pro tohoto kandidáta se od počátku vyslovovali především bývalý Matyášův kancléř a varadínský biskup Jan Filipec, rodák z Prostějova, a přední uherský velmož Štěpán Zápolský. To nakonec rozhodlo, a Vladislav se stal vedle českého také uherským králem. Uherští velmoži správně 97
Tajemne_stranky_blok_final.indd 97
17.10.2017 10:31:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237451