„A tady máme druhou půlku mého týmu,“ řekla Sis six s přátelským úsměvem. „Dneska by to mohla být legrace, že?“ Ohan jí jednou pokynuli a pohybovali se se zdvořilou formálností. „Vždy s tebou rádi pracujeme,“ řekli. „Ahoj Ohan,“ pozdravil Ashby, a když se sianatský pár usazoval, vzhlédl od kontrolního panelu. „Jak se dneska máte?“ Ohan se posadili a klouby se jim poskládaly těsně k sobě, takže se zdáli mnohem menší, než když vešli dovnitř. „Velice dobře, děkujeme, Ashby,“ odpověděli. Otočili hlavu ke Corbinovi a pak se opět začali věnovat pracovní stanici. Dlouhými prsty přelétli nad ovladači a zobrazili aktuální údaje. Uběhlo několik vteřin, než zase zvedli hlavu a uvědomili si, že v místnosti je cosi jinak. Jako sova otočili hlavu k Rosemary. „Vítej,“ pozdravili ji jedním kývnutím. Když mluvili, zahlédla Rosemary řadu tupých zubů. Četla, že páry si špičky tesáků zabrušují. Při tom pomyšlení se otřásla. Rosemary také pokývla a dala si záležet, aby nepřerušila oční kontakt. Bradu dolů, oči vzhůru. Podle článku na Spojce se tak Sianaté zdravili navzájem. „Ráda vás poznávám,“ řekla. „Těším se, až vás uvidím při práci.“ Ohan lehounce přikývli — možná potěšeně? — a otočili se zpět k pracovní stanici. Vytáhli skrib a tlusté pixelové pero. Když si Rosemary všimla, že na skribu běží základní grafický program, rozšířily se jí oči. Nebudou si snad rozkreslovat vnitřní pochody červí díry ručně, že ne? „Dobrá,“ prohlásil Ashby a zapnul si bezpečnostní síť. „Pojďme na to. Lovey, propoj mě s techniky.“ „Jsou na příjmu,“ potvrdila Lovey.
/96/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237450