Zahrada Za dveřmi se rozprostírala překrásná zahrada. Všechny ty podivuhodné květy namalované na zdech tu pučely, kvetly a odkvétaly živě. Rostly tu, plazily se a pnuly všemožné rostliny a keře, v jezírkách se nadnášely lekníny a stulíky a jiné vodní rostlinstvo, z vodních nádrží vystřelovaly vodotrysky a to vše zastiňovaly koruny okrasných stromů. Nad zahradou se klenula jen obloha, žádný strop, žádná střecha, což u tohoto chrámu nebylo nic neobvyklého. Uprostřed té nádhery se vypínala až do nebe věž. Její vršek odsud nedohlédli, avšak věděli, že se na něm blyští zlatá lilie. Adam vzrušeně pobíhal mezi pestrými květy a zvědavě je očichával. Arina zůstala klidná, lupení ji nijak neuchvacovalo, ale také pobíhala po zahradě. Musí tu někde najít bílou lilii, přinést ji Pavoučici a vysvobodit princeznu Markétu. Když se Adam dostatečně pomazlil s kytičkami, Arina ukázala na věž: „Koukni se!“ Adam se podíval na věž uprostřed okrouhlé zahrady a pak ji obešel. Něco tu nehrálo, nikde nenašel dveře či vrata. Vzhlédl až k ochozu na věži, nebylo zde jediné okno či jiný otvor ve zdi. Dovnitř se nedalo nikudy dostat. „Věž bez oken a dveří, to jsem ještě neviděl,“ divil se Adam. „Kde si myslíš, že by mohla být ta lilie?“ „Mám takové neblahé tušení, že nahoře v té věži.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237292