Entomologův odkaz (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237266

a l o t i kap 11

Bar bezprostředně sousedil s Auberge du Pêcheur. Přiléhal k jejímu severnímu štítu a skýtal výhled na přístav. Když Enzo stoupal po schodech k jeho dveřím, padla už tma. Po talíři těstovin v Thon Bleu jen pár set metrů dál po silnici se rozhodl zajít ještě na digestif.

Vůbec se mu nechtělo zpátky do vymrzlé komůrky nad Killianovou pracovnou a sedět úplně sám tam, kde straší mrtvý muž a záhada, již po sobě zanechal. Cítil, že se o takovém mrazivém večeru po dni, který mu nepřinesl žádné uspokojení, potřebuje něčím zahřát zevnitř.

Objevení Killianova lékaře na případ žádné světlo nevrhlo a Enzo strávil zbytek dne tím, že se seznamoval s ostrovem.

Vyjel si k majáku na severozápadním mysu Pen Men, kde se nevlídné moře zakusovalo do pobřeží. Ukrajovalo z tvrdé černé ruly a vytvářelo strmé útesy a zrádné průrvy, v nichž si vybíjelo svůj bezmocný vztek a vysílalo do vzduchu jeden gejzír pěny za druhým. Potom pokračoval na jihozápad přes pobřežní městečko Locmaria ke skalnatému výběžku Pointe des Chats. Stál tam a vyhříval se v pozdně podzimním slunci s pohledem upřeným na místní klidnější moře.

Když vstoupil do baru, sedělo tam už asi deset jiných hostů. Ze zvyku se ohlédli ke dveřím, aby se podívali, kdo přišel,

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237266

a hovor u stolů spontánně umlkl. Nikdo nevěděl, jak to zvláštní rozpačité ticho přerušit.

Enza to skoro pobavilo. Usmál se a pokývl s pozdravem: „Bonsoir.“ Pak prošel lokálem k pultu a cítil, jak z něj ostatní nespouštějí oči. Slyšel mumlavé odpovědi a někdo si hlasitě odkašlal. Nikdo se však nevrátil k původnímu hovoru. Barman byl vyčouhlý třicátník s vlasy po ramena a brýlemi s ocelovými obroučkami. Na sobě měl rolák a na kostnatých bocích mu visely vytahané džíny. Působil zcela nevzrušeně. „Monsieur Macleode,“ pozdravil Enza pokývnutím, jako by patřil mezi stálé hosty, „co si dáte?“ Enzo se zadíval na zaplněné police nad pultem za barmanovými zády a překvapeně zjistil, že je podnik dobře zásobený kvalitní skotskou a irskou whisky. „Jednu glenlivet.“ „A radši dvanáctiletou, nebo patnáctiletou, monsieur?“ „Dneska se odvážu. Nalejte mi tu patnáctiletou.“ Barman sáhl do police pro láhev a Enzo se rozhlédl po lokálu. Šikmý strop podpíraly černě nalakované trámy a veškeré volné místo na stěnách okupovaly obrazy, na nichž převažoval motiv lodí a moře. Okna i dveře rámovaly závěsy.

Tváře kolem stolů z tmavého dřeva se dál upíraly přímo na něho. „Takže…“ prohlásil Enzo. Všichni sebou leknutím trhli, jako by si mysleli, že je nevidí. Bezpochyby vůbec nečekali, že by je mohl oslovit. „Jelikož se mi zdá, že jsem si získal veškerou vaši pozornost, rád bych se zeptal, jestli by mi někdo z vás nemohl něco říct o Thibaudu Kerjeanovi.“ Ticho.

Barman hlučně postavil Enzovu whisky na pult. „Tady by se nenašel nikdo, kdo by o Kerjeanovi mohl říct jediný dobrý slovo.“ Enzo si nalil do whisky trochu vody a zvedl skleničku.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237266