P E T E R S. B E A G L E
uãencÛ, romantikÛ a spekulantÛ – co jiného je ve skuteãnosti ‘Ndrangheta, Ïe? – a znovu ho nav‰tívila i dvojice televizních osobností, která ho souÏila uÏ nûkolik t˘dnÛ od chvíle, kdy se rozkfiikly zvûsti o existenci La Signory. Bianchi k nim byl zdvofiilej‰í neÏ kdykoliv pfiedtím, ponûvadÏ s nimi mûl více zku‰eností, ale i pfiesto byl po jejich odchodu vyãerpanûj‰í, neÏ by byl po bûÏném pracovním dnu. KdyÏ osamûl, svolal krávy na dojení, uklidil náfiadí, nakrmil koãky a Garibaldiho a posadil se na starou proutûnou Ïidli, kterou pfiinesl ze stodoly na Giovannino naléhání, „jenom pro pfiípad, Ïe by se u tebe chtûl zdrÏet nûkdo znám˘ a povídal si s tebou. Nikdy neví‰, Bianchi“. Osobnû si myslel, Ïe Ïidle pfiedstavuje aÏ pfiíli‰ zjevnou pozvánku v‰eteãn˘m novináfiÛm, ale stejnû ji pfiinesl, protoÏe ho o to poÏádala ona. JednoroÏci k nûmu zavítali v povlovném ‰ikmém svûtle pozdního odpoledne. Byl pfiíli‰ unaven˘ a sklesl˘, aby vstával, dokonce i kvÛli nim, zÛstával bez hnutí sedût a sledoval je, jak se k nûmu blíÏí, bílozlatá jednoroÏka a ãern˘ jednoroÏec, záfiící sv˘mi vlastními mûsíãními pfiísvity i ve slunci mezzogiorna, aniÏ vydali jedin˘ zvuk sv˘mi rozeklan˘mi kopyty. Pfii‰li aÏ k místu, kde sedûl, a zÛstali stát, nehybní jako on, a pak jim obûma poloÏil ruku na hlavu, aniÏ se bál, Ïe je vypla‰í. „Tfietí koãka je mrtvá,“ pronesl. La Signora se mu zadívala do oãí, jak to dûlala uÏ dfiíve, ale tentokrát jí Bianchi pohled opûtoval a ztratil se v záfiivé di– 104 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237115