Stará Praha (Ukázka, strana 99)

Staroměstský rynk s radnicí a kostelem p. Marie před Týnem

asi 1891

Věž Staroměstské radnice je dominantou nejen zde, ale také na dvojici č. 71, ke které jsem o ní připojil příslušný text.

Zde se však zmíním o známém Staroměstském orloji. Jeho vznik je obvykle spojován se jménem mistra Hanuše, a to nejen díky jedné ze Starých pověstí českých, ale i podle starší odborné literatury. Dnes se však uvádí, že orloj sestrojili už v roce 1410 Mikuláš z Kadaně a J. Šindel a že mistr Hanuš z Růže v roce 1490 orloj jen opravil a zdokonalil.

Byl to ale asi spíš orloj nový – vždyť i přístavek pro něj byl (podle Rutha) postaven až v roce 1481. Úspěšně byl udržován skoro 300 let, ale pak se zastavil a v roce 1787 měl být prodán do starého železa. Ve spolupráci hvězdáře Strnada a hodináře Landesbergera byl ale opraven. Další významnou rekonstrukci prodělal v roce 1865, kdy byl v Daňkově továrně zhotoven zřejmě úplně nový stroj. Teprve v souvislosti s tím se uvádí, že orloj byl doplněn pohybujícími se soškami apoštolů a kruhem měsíčníku – přestože podle pověsti i starých rytin to zřejmě bylo mnohem dříve. Okénko s kohoutem však je až z roku 1882.

Za Pražského povstání v roce 1945 byl orloj téměř zničen ostřelováním a požárem. Znovu byl uveden do chodu v létě roku 1948.

Vlevo před věží je jižní křídlo radnice, tvořené čtyřmi domy. Hned vedle věže je dům Volflina od Kamene. Tento raně gotický jednopatrový dům, stojící osaměle na zdejším tržišti, byl odkoupen pro radnici v roce 1338 a pak přestavěn. Tím byl zahájen složitý stavební vývoj radnice, jehož popis se v různých pramenech liší v datech i v názvech jednotlivých domů. Není jasné, kdy byl tento dům zvýšen o 2. patro (v rozpětí let 1350 – 1490), ani z které doby pochází hlavní vstupní portál a sousední velké okno. Stojí však za povšimnutí, že v levé části domu je na obraze okno a na fotografii je na jeho místě další portál, jehož vznik „Památky“ (bez bližšího vysvětlení) kladou do 60. let 14. století.

Další dům vznikl na místě bývalých kotců, už jako přístavba radnice po roce 1387. Ruth uvádí, že na počátku 17. století za Rudolfa II. byl renesančně přestavěn a zvýšen o druhé patro a z té doby že pochází krásné trojdílné okno staré zasedací (dnešní svatební) síně.

98

Stará Praha

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236976

43

15. 2. 2000

„Památky“ datují vznik tohoto okna kolem roku 1520, Ottův slovník do poloviny 16. století. Aby těch časových údajů nebylo málo, je vedle okna letopočet MDCXIV. Dva zbývající domy, tvořící jižní křídlo radnice, už zde vidět nejsou. V pořadí od věže třetí je dům Mikše kožešníka, po požáru odkázaný radnici v roce 1458.

Obvykle je však nazýván po dřívějším majiteli dům kramáře Kříže. V souvislosti s jeho připojením k radnici je zmiňována přestavba jižního křídla v letech 1458 – 1470. V roce 1880 byl tento dům novorenesančně přestavěn Antonínem Baumem, ten v něm zřídil zasedací síň, do níž byla umístěna rozměrná Brožíkova plátna. (Jako dům kramáře Kříže je však jinde také nazýván dům popsaný v předchozím odstavci.)

Posledním domem radnice je dům U kohouta, resp. Penížkovský, který k ní byl připojen až v roce 1835 a pak klasicistně přestavěn.

V popředí na levé straně je zde vidět dům „U minuty“, nazývaný také „U bílého lva“. Jeho nárožní domovní znamení, na němž je lev se zrcadlem, zakrývá zmíněné trojdílné renesanční okno. (Je ale vidět na dvojici č. 71.) Dům „U minuty“ je původně pozdně gotický, renesančně přestavěný koncem 16. století. Jeho současný vzhled se od podoby zachycené Jansou výrazně liší. Teprve v roce 1919 byla totiž pod omítkou nalezena a obnovena sgrafitová výzdoba, ještě několikrát pak restaurovaná. Asi v roce 1938 bylo v domě zřízeno dnešní loubí.

Další dominantou obrazu je Týnský chrám, o němž bylo více uvedeno u dvojice č. 16. Jeho podnož tvoří dva výrazné domy. Vlevo je „Týnská škola“, středověký dům s loubím ze 14. století (nejstarším známým zděným loubím v Čechách) a s obloučkovitě stoupajícími štíty ve slohu benátské renesance z poloviny 16. století. Vpravo je dům „U bílého jednorožce“, středověký, renesančně přestavěný, s pozdně barokní fasádou. Při klasicistní přestavbě v roce 1858 byly odstraněny původní renesanční štíty, zakrývající střechu. Na Jansově obraze je tedy dům bez štítů, ukončený poměrně nízkou střechou. Ve druhé polovině 20. století však byly původní štíty zase obnoveny, což dokládá současná fotografie.

štĚtcem a objektivem

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236976

Týnská ulice

bez data, dle katalogu 1900

Zde je zobrazena východní část Týnské ulice, ve které se až do dnešní doby zachovala mimořádně nepravidelná středověká uliční čára. Na krátkém úseku tu dnes domy do ulice vystupují sedmi nárožími.

Vchází se sem klenutým průjezdem v domě čp. 630 „U zlatého prstenu“, jehož průčelí s domovním znamením už bylo vidět na dvojici č. 3. Zde je jen nárožní část jeho boční, klasicistně upravené fasády. Uvedený název je znám už od roku 1427 a je spojen s pověstí, podle které jakési strašidlo ztratilo na Staroměstském rynku prsten a tehdejší majitel ho nalezl a nechal zavěsit nad vrata. Dům to byl původně gotický, vybudovaný v několika etapách. Jeho současná podoba v podstatě vznikla renesanční přestavbou na počátku 17. století. Tehdy se dům nazýval „U Osterštoků“ a z té doby také je dnešní podoba domovního znamení. Od roku 1990 má dům „U zlatého prstenu“ ve správě Galerie hlavního města Prahy, která provedla v posledních letech rekonstrukci, na níž se podílel architekt Vlado Milunič. Vzniklo zde 1350 m2 výstavních ploch a v květnu roku 1998 zde byla otevřena expozice českého moderního výtvarného umění let 1900 – 1990.

Dům uprostřed, se špičatým štítem, je dům „U Kasiusů“. Původní dům gotický je zmiňován od roku 1402 pod názvem „U Heleny“. Od roku 1455 se jmenoval „Rodovský“ a od roku 1593 „Gerlovic dům“. Název „U Kasiusů“ dostal po úředníkovi mosteckého úřadu, který ho vlastnil počátkem 18. století. V průběhu doby byl renesančně, barokně a naposledy v roce 1828 klasicistně upravován. Tehdy vzniklo půdní patro a nový vchod do krámu, který je na Jansově obraze. Zachovány zůstaly gotické sklepy, obvodové zdivo a patrně i vysoký krov, obnoveny byly některé gotické detaily. V Týnské ulici má dům dvě nároží, zesílená šikmými přizdívkami.

Za domem „U Kasiusů“ je na pravé straně ulice ještě vidět čp. 632, dům „U tří ořechů“ nebo také „U tří ořechových stromů“, který zde vytváří další nároží. Také tento dům je původně gotický, zmiňovaný od roku 100

Stará Praha

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236976