NUTNÉ
ZLO
Will se mezi Stephensona a Lorimera vmáãkl, neÏ z jejich hnûvu stihlo vzejít nûco opravdu hloupého. Odtlaãil je od sebe – Skot byl dobfie stavûn˘, a kdyÏ ho Will ovázanou rukou odstrkoval, musel se do ní opfiít tak, aÏ mu zadrhl dech. „Pánové,“ popadl ho zas. „Tohle nikam nevede. Nechte si to na Germány, ano?“ Hlas mûl bolestí tenk˘ a slab˘. Pokusil se na hlasitosti pfiidat a obrátil se na Stephensona: „AÏ Pip dorazí, tak dorazí. Ví, o jak závaÏnou vûc se jedná, a jeho opoÏdûn˘ pfiíchod se jistû uspokojivû vysvûtlí. Prozatím si zkusme vystaãit bez nûj.“ Potom uklidnil Lorimera: „Nepochybuji, Ïe si nበvelectûn˘ padre uvûdomuje, jak˘m potíÏím z dÛvodu nedostatku personálu trpíme. Co kdybychom tedy situaci probrali jako civilizovaní lidé, a nikoli trio ufivan˘ch divochÛ?“ Poodstoupil, v duchu se zlehka plácal po zádech. Stephenson znovu stfielil po Lorimerovi pohledem, ale potom se stáhl za psací stÛl a posadil se. Dál kypûl vzteky. Lorimer usedl na jednu ze Ïidlí naproti nûmu. Stephenson si sem do staré budovy admirality pfiestûhoval pÛvodní kanceláfi z komplexu na Broadwayi, i s ãástí nábytku a vût‰inou akvarelÛ. ZuÏitkoval témûfi v‰echen svÛj politick˘ kapitál k tomu, aby si zajistil dozor nad okrajovou ãtyfiãlennou jednotkou. âtyfiãlennou, kdyÏ se poãítal Marsh. JenÏe kde byl? „Vina za to, jak se v‰echno totálnû podûlalo, padá na vás, Beauclerku.“ „Co prosím?“ „V jednu chvíli mi tvrdíte, Ïe Nûmãoufii rozhodnû a na sto procent mají vlastní ãarodûje, pak se v krátké mezihfie necháte odpudivû zmrzaãit, aniÏ bych doteì alespoÀ náznakem pochopil proã, a vzápûtí z vás vypadne, Ïe vlastnû ne, Ïe Nûmãoufii v niãem takovém nejedou.“ Stephenson potáhl z cigarety, uhasil ji v mramorovém popelníku a zapálil si dal‰í. „Promarnili jsme kvÛli vám celé mûsíce v honbû za pfieludem, jako bychom si to snad mohli dovolit.“ Poslední vûtu pronesl s takov˘m opovrÏením, Ïe ve Willovi zabrnkala na podobnou strunu jako dûdeãkÛv sadistick˘ posmûch. Zase by nejrad‰i nûkam zalezl. Cel˘ v˘jev se klidnû mohl odehrávat na bestwoodské m˘tinû. Star˘ pán pokraãoval: „A teì: Jak ji u v‰ech ãertÛ mohl ten nácek tak snadno najít?“ Pochopení projelo Willem jako elektfiina. Touhu nûkam se ukr˘t uÏ potlaãoval jen tak tak. Byla dokonce palãivûj‰í neÏ bolest v ruce a v ãelisti. – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236947