Divoké karty (Ukázka, strana 99)

D IVOKÉ

KARTY

III – D IVOCÍ

ÎOLÍCI

Co s tím má asi spoleãného? pfiemítala. O co mu jde? Tfieba je to ten potrhl˘ luãi‰tník-samotáfi, o kterém se v posledních nûkolik mûsícÛ psalo v novinách. Musí to b˘t on.

New York je sice zvlá‰tní mûsto, ale Jennifer pochybovala, Ïe by tady mohli pobíhat dva lidé, ktefií stfiílejí po ostatních z luku.

A je‰tû nûco jí do‰lo, kdyÏ vbíhala do remízku a kfiivila tváfi po do‰lápnutí na ostr˘ kámen. UÏ ho nûkde vidûla. Teì mûl sice na hlavû kápi, ale podle obleãení a postavy v nûm poznala muÏe, kter˘ ji oslovil na tribunû baseballového stadionu.

Proã ji sleduje? O co mu jde?

– 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236939

Kapitola 9 14.00 h UÎ BYLY DVù hodiny, kdyÏ se Pytlaãka koneãnû probojovala zpátky k Rosemariinû kanceláfii. Ulicemi i prostorami metra se valila záplava pomalovan˘ch úãastníkÛ prÛvodu v maskách. Jednou spatfiila v davu ãenich aligátora, ale kdyÏ se po nûm ohlédla, zjistila, Ïe je to jen papírma‰é a ne Jack. Dost ji to vylekalo. VÏdycky propadala sebelítosti pfii pomy‰lení, jaké zmûny v jejím Ïivotû zpÛsobil virus. Jack a jeho ãasto nezvladatelné promûny podoby jí ukázaly, Ïe jsou i hor‰í osudy neÏ vnímat úmrtí, narození a bolest v‰ech divoce Ïijících zvífiat ve mûstû.

Opfiela se o zeì a zamyslela se nad údûsn˘mi osudy ÏolíkÛ, ktefií musejí Ïít v‰em na oãích, jelikoÏ mají tak hrÛzná nebo Ïivotu nebezpeãná znetvofiení, Ïe je nejsou schopni zamaskovat. Uvûznûni v izolaci sv˘ch zrádn˘ch tûl. O‰ila se, zavfiela oãi a zaletûla my‰lenkami k ãernému a strakaté, jejím nejstar‰ím spoleãníkÛm. Byli v bezpeãí. To vûdomí ji hfiálo.

Ze zamy‰lení ji vytrhlo slabé cuknutí. Sáhla po bra‰nû s maskovacím vzorem a vyslala vlnu nenávisti k zlodûji, kter˘ se jí pokou‰el ukrást penûÏenku. Kapsáfi v masce chapadlovitého Ïolíka, kterého vylekala její reakce a zmátla cizí pfiítomnost v hlavû, zacouval zpátky do davu.

Málokdy pouÏívala svou schopnost na lidi, u kter˘ch nikdy nemûla jistotu, jak˘ úãinek to bude mít, pokud vÛbec nûjak˘. Odlepila se od zdi a na podpatcích, na kter˘ch si pofiád je‰tû nebyla jistá, se ponofiila do proudu lidí smûfiujícího ke Stíhaãovû hrobce a budovû mûstského soudu.

NeÏ do‰la k soudní budovû, znaãná ãást davu uÏ se oddûlila a zamífiila do Îolíkova, ke Stíhaãovû hrobce nebo do ãínské ãtvrti. Pytlaãka ve‰la do objektu prokuratury. V podnikatelském kost˘mku se necítila tak pohodlnû jako v cárech a hÛfi se jí ‰lo, kdyÏ musela sebevûdomû drÏet hlavu vzhÛru. KdyÏ vystoupila v Rosemariinû patfie, v‰imla si, Ïe Paul Goldberg uÏ nevyfiizuje telefonáty. K˘vla na novou recepãní a vydala se k Rosemariinû kanceláfii. Ze sousední kanceláfie vy‰el Goldberg s náruãí plnou právních pfiíruãek a málem se s ní srazil. „Kristepane! Pardon.“ Zatápal a podafiilo se mu udrÏet v‰echny knihy kromû té horní, kterou Pytlaãka obratnû zachytila. „Díky. Jste v pofiádku?“ „Ano. Vidím, Ïe vás vysvobodili z telefonování.“ Pytlaãka opatrnû poloÏila knihu na vrcholek stohu sahajícího ke Goldbergovû bradû. „Vy jste vidûla mÛj v˘kon?“ Goldberg se zakfienil, naãeÏ se zatváfiil rozpaãitû. „Pfiekvapuje mû, Ïe si vás nevybavuju.“ – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236939

D IVOKÉ

KARTY

III – D IVOCÍ

ÎOLÍCI

„Mûl jste práce nad hlavu. Je tady paní Muldoonová?“ Pytlaãka ukázala k Rosemariinû kanceláfii. „Jestli si myslíte, Ïe dneska ráno bylo práce nad hlavu, tak z odpoledne budete pfiímo nad‰ená. Rozpoutalo se tady uãinûné peklo.“ Naklonil kníÏky o kousek doprava. „TakÏe jestli to stihnete, mávnûte na mû, aÏ budete na odchodu. Pfiinesla jste sem závan zdravého rozumu.“ „Uvidíme.“ Pytlaãka natáhla ruku a vrátila horní svazek na místo. „Goldbergu! Kde jsou ty podûlan˘ sbírky?“ Z drsného netûlesného hlasu ãi‰ela netrpûlivost. „Nikdy nenechávejte paní Chavezovou ãekat.“ PfiidrÏel si horní knihu bradou a odklusal chodbou. „Snad se je‰tû uvidíme.“ Pytlaãka se obrátila a dívala se za ním. KdyÏ se vrátila pohledem k Rosemariinû kanceláfii, spatfiila Rosemary, jak se s úsmûvem opírá o zárubeÀ. „VyráÏíte na dobyvatelskou v˘pravu, paní Melottiová?“ Rosemary jí mávnutím ruky naznaãila, aby ‰la dál.

Pytlaãka zavrtûla hlavou a podráÏdûnû si uvûdomila, Ïe se ãervená. „Ach tak. Naã ten ohoz?“ Rosemary za ní zavfiela dvefie. „Posaì se.“ „To je pracovní.“ Pytlaãka se posadila a s nesly‰n˘m povzdechem odkopla boty. „CoÏ v pfiekladu znamená ‚Rad‰i se ani neptej‘?“ Pytlaãka odpovûdûla jen nicnefiíkajícím pohledem a Rosemary pokraãovala: „¤ezník umfiel. Pr˘ autonehoda. NemÛÏu fiíct, Ïe bych z toho byla zármutkem bez sebe, ale tu teorii o nehodû neberu. Neví‰ o tom nûco? Stalo se to v Central Parku krátce po poledni.“ Posadila se na kraj stolu a zaklonila se, aby si mohla protáhnout krk. „V‰ichni se mû na to vyptávají jakoÏto místní odbornice na mafii. Doufala jsem, Ïe tfieba nûjaká veverka nebo jedna z koãek nûco vidûly…“ „Je mi líto. Mají moc krátkou pamûÈ na to, aby…“ Pytlaãka se zprudka nadechla v pÛli vûty. „Jacku!“ Jejím tûlem zalomcovala kfieã. „Dûje se nûco, Suzanne? Mám zavolat lékafie?“ Rosemary ji vzala za ruku, ale Pytlaãka se jí okamÏitû vytrhla. Spatfiila ‰piãku ãenichu a jasn˘ záblesk plamene, vidûla ruku svírající ‰tÛsek diáfiÛ zabalen˘ch v igelitu a dal‰í ruku mávající pistolí, pak dal‰í záblesk – ?

Na Fortunata pofiád dûlala dojem ‰estnáctileté, i kdyÏ byla oãividnû dost stará na to, aby rozná‰ela ve v˘ãepu. Pod zástûrou mûla dÏíny, tenisky a triãko. Rudohnûdé vlasy mûla sepnuté do volného drdolu a na jedné paÏi mûla vyrovnanou fiádku talífiÛ. Za druhou ji drÏel nûjak˘ tlust˘ turista, kter˘ na ni cosi povykoval a ona se zaãínala potit.

Její pocení bylo událost sama o sobû. Ve vzduchu kolem ní se zaãala sráÏet voda. Tlust˘ turista zvedl hlavu ve snaze pochopit, jak mÛÏe pod stfiechou pr‰et. „Jane,“ oslovil ji potichu Fortunato.

Otoãila se na patû s oãima vytfie‰tûn˘ma jako gazela. „Ty!“ vyjekla a talífie letûly na podlahu. „Klídek. Proboha…“ Shrnula si vlasy z ãela. „Nevûfiil bys, jakej mám za sebou den.“ – 103 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236939