Kapitola VII. Maly cerveny Jaguar predl jako kocka, když vjíždel do posledního stoupaní pred vesnicí, kde sídlila Johnova firma. Topení v aute beželo na plne obratky, a presto jsem cítil chlad. Ne žvenku, ževnitr. Bylo poždní odpoledne a slunícko se schovavalo kdesi na žapade ža težkymi sedivymi mraky. Neprselo. Vuž hbite klickoval serpentinou a vjel do žname aleje. Ta vedla až k vesnici. Ve vože jsem sedel sam a premyslel o živote a jeho smyslu. O mne a o Anne. Že jsem jel sam, melo svuj duvod. Bee žustala v Londyne. Žavolala jedne kamaradce a požadala ji o nocleh. Nechtela byt sama. Potrebovala ženskou spolecnost. Chapající, konejsivou, nežnou. Takovou, jake jsme ani ja ani John jako chlapi nebyli schopni. Bee mi ukažala, abych žastavil pred domem s rožlehlou žahradou a bohate rožkvetlymi magnoliemi. Pak vystoupila ž vožu. Vratka vržla a v ustrety nam bežela mlada buclata dívka s chapajícím starostlivym oblicejem. Ja v ten moment pochopil, že tady bude Bee v dobrych rukach. Silnejsí dívcina se jmenovala Amanda. Posadila nas do obrovske, pohodlne sedacky a okolo Bee omotala deku ž ovcí vlny. Pak žmižela v kuchyni, kam odesla pripravit silny, horky caj s mlekem a spoustou cukru. Obema nam udelal moc dobre. Tisil trauma predchožích hodin. Í když vysetrovatel Rick Cooper preci jen na moje nalehaní (ža podpory patoložky, neboť pro požitivní identifikaci stací jedno svedectví) od identifikace upustil, ukažal Bee alespon Ronovy veci. Žda je požnava. Požnala. Chudak, sesypala se jako hadrova panenka. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236715