Zpozoroval ji na rohu chodby. Oči jí zářily, v první chvíli se chtěla rozběhnout k manželovi, potom se ovládla. Zastavila se. „Mám takovou radost,“ vydechla. Ruce se jim dotkly, snažili se nespěchat a důstojně kráčet chodbičkou, pod nohama se jim krčil koberec a svíčky v prů vanu ustavičně zhasínaly, padaly na podlahu a žlutý vosk se roztékal na parkety. Byla už ve čtvrtém měsíci těhotenství, ale volnější šaty a široká sukně nic neprozrazovaly. Jen pohyby měla trochu pomalejší než obvykle. František se podíval ze strany na svou ženu. Tentýž ostrý profil jako před týdnem, tytéž plné rty, stejné zlatavé copy. Jen diadém chyběl. Komorník za nimi přivřel dveře. Marie Terezie mu šep tem něco přikázala. Komorník se uklonil a vyšel na chodbu. U rokokového stolečku manžela vroucně políbila. „Měl jste dobrou cestu?“ František neodpověděl. „Jsem ráda, že už jste tady. Končí strašný týden.“ „Nic nekončí,“ vymanil se jí z objetí. „Je to zlý a strašný rok, drahý.“ „Uklidněte se.“ Začal krásně. „Narodila se nám Marie Ka rolínka.“ Zarazil se. „Ano, v létě jsme pochovali dvouletou Alžbětu.“ František zvýšil hlas, celou cestu do Vídně se při pravoval na úlohu velkého utěšitele. „Snášela jste hrdinsky všechny údery. Jste hrdinka, má nejdražší. Musíte být silná i v těchto chvílích.“ Dotkl se jejích prsou a pomalu přešel k jejímu volnému pasu. „Myslete na naše dítě. To je nejdůle žitější. Všechno ostatní je nepodstatné.“ Marie Terezie zdvihla hlavu a v očích měla strach. „Obávám se, že nemáte pravdu. Jestli… jestli… zemře. Co bude s námi?“ Pohladil jí vlasy. Opravdu má nejkrásnější vlasy ze všech žen, co znám. Skutečně. „Ale co se vlastně stalo?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236625