A zarazil se. „Byl jsem v pokušení pronést moudro toho typu, ţe uţ mohu s klidem zemřít.“ „Ale proč by na smrt myslel zdravý člověk?“ doplnil Kent. „O čem jste si chtěl promluvit?“ „Chtěl jsem ti poděkovat za tvou práci. Jsem podivín, zajímám se o umění a jsem ochoten platit za sochy a obrazy nehorázné částky. Mám rád vědce a alchymisty, na mém dvoře jich najdeš víc neţ dvorních dam. Kdyţ jsem se cítil opravdu nejhůř, uvědomil jsem si, ţe ty jediný děláš práci, která má skutečně smysl. Kolik odborných svazků jsi sepsal, kolik ţáků jsi něčemu uţitečnému naučil?“ Kent se hluboce poklonil. „Je mi nesmírnou ctí, Výsosti.“ „Vysvětlíš mi, co se tady děje? V loţnici jsem se díval smrti do tváře, a nyní se cítím naprosto zdráv.“ „Stal jste se obětí černé magie, Výsosti,“ odvětil učenec smutně. „Mistr Dekel vás ovinul svými čáry, falešnými předpověďmi, jedem pomluv. Vysával z vás ţivotní sílu.“ Král bezmocně zatnul pěsti. „Nechám ho potrestat!“ „Mluvíme o čaroději. Nedokáţete mu ublíţit.“ „Jak se tedy mohu bránit?“ optal se podráţděně. „Vyţeňte ho ode dvora. Nedopřávejte sluchu jeho úlisným řečem. Obklopte se lidmi, jejichţ důvěru si nikdy nezískal. Ti vám pomohou udrţet si od jeho chapadel odstup.“ Král se zamyslel nad učencovými slovy. Tak nějak bych vypadal, kdybych zestárl jako člověk, blesklo Akirovi hlavou. A jako by se domluvili, oba zhluboka nasáli vzduch. Zdola pableskoval zlověstný narudlý přísvit. Mraky dusivého černého dýmu se valily vzhůru. Oba se otočili k zábradlí. Královo křídlo paláce stálo v plamenech. Po nádvoří pobíhalo mnoţství lidí, aţ na věţi slyšeli Orinův hlas, řídící záchranné práce. Král zatínal prsty do hrazení, aţ mu zbělely. Myslel na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236473