nádech. V paprscích slunce se ještě tu a tam zablýsklo stéblo slámy. Někdy se zdálo, že otec snad všechny tyhle vzpomínky schválně udržuje při životě, že dbá o sílu neměnnosti, tak aby jednou, až přijedou domů – nebo až Jack přijede domů –, nebylo zapotřebí nic vysvětlovat. V takových podmínkách budou všichni vždycky se vším srozumění.
Jack stále téměř denně odesílal nějaký dopis. Chodil s nimi na poštu, která sídlila v zadním traktu obchodu se smíšeným zbožím. Před každou vycházkou do města se pečlivě ustrojil: sako, kravata a klobouk. Připadalo jí, že tím dosahuje vzhledu člověka slušně oblečeného, leč nevalné pověsti, avšak on ve svém úsilí s náramnou vážností setrvával a kladl přitom důraz na naleštěné boty. Občas jí pak vykládal, koho na ulici potkal, jestli někoho poznal; tedy přesněji řečeno, zda někdo poznal jeho. Líčil jí ty letmé rozhovory, jako kdyby ho povzbuzovaly, jako by něco dokazovaly. Jednou prohodil: „Skoro jsem si dovedl představit sám sebe. Jack Boughton, poctivec, co má práci. Doma ženuška a děcko – které nejspíš dovádí se psem. Není to tak nemyslitelné.“ A někdy přicházel zachmuřený a mlčenlivý, jako by se setkal s vyhýbavostí, ne-li přezíravostí. Tolik dopisů, a nikdy ani slůvko o tom, komu jsou určeny, nikdy žádná odpověď. Jednou stála zrovna v salonu a utírala prach z nánosů dárečků a suvenýrů, které se tísnily na krbové římse, když se jí přišel svěřit: „Tak, Glorie, udělal jsem, co se mi řeklo. Zastavil jsem se u Amesů, slušně pozdravil. Seznámil se s jeho milou paní.“ Zasmál se. „Představ si, že mě po těch letech pořád nemůže vystát.“
DOMOV
Domov.indd 99
[ 99 ]
24.10.2016 9:17:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236395