Miloslav Švandrlík Zvedl jsem hlavu a střetl se s pohledem františkána. Byl vlídný a přívětivý. Čekal jsem chvíli, jestli promluví, ale pouze se přátelsky usmíval. Pak udělal ve vzduchu křížek a znovu se ponořil do četby své knížky. Vyšel jsem ven a cítil jsem se znamenitě. Lehce a spokojeně. Dobře se mi dýchalo a nic mě nebolelo. Ani jsem se to nesnažil pochopit a bez potíží jsem upaloval k domovu. Což kdyby ta úleva byla jen přechodná? Ale mé obavy se nesplnily. Můj stav se nehoršil, ba právě naopak. Únava z procházky byla minimální a nestála ani za řeč. Jako by to napití z pramínku v kapličce mělo opravdu léčebný efekt. Bylo těžké tomu věřit, protože se zázraky jsme si už dávno odvykli počítat. A tak jsem jenom kroutil hlavou, aniž bych se komukoliv svěřoval. Neměl jsem zapotřebí, aby mě mé okolí považovalo za hlupáka nebo dokonce za idealistického blouznivce. Samozřejmě jsem pokračoval v procházkách. Lesy jsou u nás krásné a hluboké, takže není třeba se příliš přemáhat. Ale ke kapličce jsem už nezašel. Cosi ve mně se tomu vzpouzelo. Bylo to nějaký divný ostych a stud. Ani jsem si to nesnažil nějak vysvětlit. Cítil jsem se takřka naprosto zdráv, ačkoliv jsem s dietou byl občas pořádně na štíru. K doktoru Valentovi jsem zašel spíše ze slušnosti než z potřeby. Lékaře zajímal především stav cukru v krvi. Obvykle na změření reagoval výkřiky „katastrofa“ a vyhrožováním inzulínem. Tentokrát mě pro jistotu změřil dvakrát a očividně žasl. Nechtělo se mu věřit, že přístroje mluví pravdu. „Co jste s tím dělal?“ vybafl na mne. „Tohle jsem u vás ještě nezažil! Máte 5,9, to je ten nejnormálnější normál! Vy jste snad, člověče, čaroval!“ Nebyl důvod mu to vyvracet. Ochotně jsem sklízel pochvaly a sliboval, že v tvrdé, systematické léčbě budu pokračovat. Ten den jsem se rozhodl jít znovu ke kapličce. Potřeboval jsem si ledacos ujasnit a především jsem doufal, že se opět střetnu s laskavým františkánem. Muselo se přece stát něco pozoruhodného a téměř nevysvětlitelného. Je třeba z toho vyvodit důsledky. Je-li voda v kapličce léčivá, nemám právo si to nechat pro sebe a františkán rovněž ne. Musíme se dohodnout na rozumném řešení a neodstartovat hysterické scény, plné náboženského šílenství. Koneckonců, zásluhu, a to nemalou, mají i ti, kteří kapličku s pramenem zrenovovali.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236070