Nesvatý otec (Ukázka, strana 99)

Nesvatý otec „Nedosáhnu na tebe, když nemám ruce!“ ječel Tomášův tatínek. „Nikam neutíkej! Jsem sice pomalej, ale jednou tě doženu!“ Už je blízko. Horazde!

V ten moment ztratil vědomí.

97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236069

Kapitola 19 Probudil se až pozdě odpoledne. Přímo na podlaze kostela, v kaluži zvratků, které z nového Bílého roucha udělaly Oranžovohnědé roucho.

Tomášův otec nikde nebyl, samozřejmě. Ani stopa po jeho přítomnosti, ani kapka černé krve, která mu z úst stékala na podlahu. Zato noha bolela, jako kdyby mu ji okusovalo celé mraveniště.

Ani nevěděl, jak se mu podařilo vstát na nohy a najít klacek, o který se opřel. Měl by ještě uklidit svoji snídani, ale cítil, že tohle počká. Alespoň dokud si nebude jistý, že se nepozvrací znovu.

Přemýšlel, jestli jej někdo mezitím nehledal, ale usoudil, že nejspíš ne. Dveře byly zavřené, jako kdyby je za sebou zabouchl odcházející Matyáš. Kdyby někdo přeci jen přišel, probudil by jej.

Anebo zabil.

Tahle myšlenka ho probodla jako trn. Už je to tak.

Démona ve vesnici tolerují. Vábí k sobě lapky, zabíjí je a požírá – a vesničanům to tak vyhovuje. Mazanec? Že by? Byl to veterán pohraniční války – a na hranicích se stane spousta věcí. Mohl by se z něj stát kacíř. Phineas znal mága, kterého temní bohové nalákali na své prázdné sliby moci a který v noci ve vražedném šílenství upálil dva oddíly domobranců. Nevěnoval tomu tehdy pozornost, tehdy na maják šplouchalo vícero chlapům. Kdo by 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236069

Nesvatý otec se divil? Každému tam trochu strašilo ve věži. Nejde jen tak zabíjet, dívat se, jak vaši kamarádi umírají, vidět znásilněné ženy a zuby bestií potrhané děti a zůstat přitom normální. Je jen otázka, jak hluboko do mozku se vám takový zážitek zapíše.

Phineas už ho skoro vytěsnil. A teď přijde ten moment, kdy jej povolá zpátky.

Kacíř. Jednoho znal kdysi osobně. Jaký to byl člověk?

Phineasova mysl to tehdy v hrůzném šílenství raději uložila hluboko do podvědomí, kam se není snadné dostat.

Ale kněz nezapomíná nic navždy.

Vojáci měli v polní kuráty vždycky dost důvěry. Někteří z nich uměli léčit, řada z nich přivolávala zázraky.

V podstatě byli trošku jako mágové, jen s podstatně menším talentem, který navíc uměli nasměrovat obvykle jen na lidská těla a urychlit tak jejich přirozené hojení.

Phineas tohoto talentu moc neměl – koneckonců, to, že se stal kurátem, byla jen shoda okolností. Když se pečlivě nachystal – svíčky, zaříkávání pro lepší uvolnění síly, zaříkávání pro přesné nasměrování energie, několikahodinová meditace – byl schopen svou „mocí“ spravit někomu náladu, vyléčit rýmu či ošetřit malé zranění. Jenže cokoliv složitějšího bylo nad jeho síly. Už se zlomeným prstem byl schopen tak leda kývat ze strany na stranu a s opravdovým zraněním nebyl schopen dělat vůbec nic, proto jeho služby prakticky nikdo nevyužíval a on sám už pomalu zapomněl, jak se všechny tyhle triky vlastně dělají. Ale návrat do minulosti ještě uměl.

Návrat do minulosti je jeden ze základních způsobů meditace. Kněz či mág při něm upadne do lehkého transu, ve kterém se mu z podvědomí vrátí i ty nejzastrčenější 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236069