Volksliste však bylo to, že při přijímání přesídlenců využívaly rasového výběru, dokonce včetně tělesných prohlídek. Zdánlivě objektivní selekce však ztroskotala na smíšených společnostech na údajně „německém východě“. Experimenty populační politiky v Zamośći a zkusmo i v ukrajinském Žytomiru současně dokládají výjimečné postavení nacismu v dějinách etnických čistek. Vyhánění a deportace postihovaly zpravidla pohraničí, které sousedilo přímo s centrálním územím daného národa, nikoli odlehlé ostrůvky osídlení. Demografická germanizace však zklamala dokonce i v anektovaných oblastech. Navzdory všem nátlakovým opatřením, od svévolného vyhánění až po unášení dětí, žily v roce 1942 v Povartí přes 3 miliony Poláků a jen něco přes milion Němců. Usidlováním „přesídlenců“ z východní Evropy se podíl Němců v celkové populace sice ztrojnásobil z 6,6 % na 22,8 % v roce 1944, ale to již byl částečně efekt uprchlíků, kteří utíkali do bezpečí před Rudou armádou. V Horním Slezsku a v župě Gdańsk-Západní Prusko rostl německý podíl rychleji, protože v těchto regionech se do Deutsche Volksliste nechalo zapsat téměř 2,5 milionu lidí.125) Lze však pochybovat, nakolik se lidé zanesení do Deutsche Volksliste skutečně a trvale cítili být Němci. V Horním Slezsku se po porážce u Stalingradu množilo opouštění údajného panského národa (Herrennation).126) Národní proměna anektovaného území si tedy žádala mnohem rozsáhlejšího vyhánění, kvůli prioritnímu postavení válečného hospodářství ale nebyla možná. Přestože se přesuny obyvatel za nacistické okupace zadrhly ani ne na půli cesty, na mezinárodní scéně prolomily hráze. Platí to jednak pro spojence Německé říše, kteří se explicitně odvolávali na německý vzor, jednak pro válečné protivníky. Ve Velké Británii mělo přesidlování „domů do říše“ a vyhánění Poláků přímý vliv na veřejné mínění. V časopise Fortnightly se počátkem roku 1940 psalo: „Hitler (…) vytváří dennodenně precedens, na který nesmíme zapomenout, až přijde zúčtování.“ V britské Sněmovně lordů se ozývalo volání po přesídlení německých menšin „podle Hitlerových metod“.127) Londýnská vláda zadala oddělení „Foreign Research and Press Service“ (FRPS) vypracovat posudek, nakolik mohou být transfery obyvatel „žádoucí, realizovatelné a trvalé“. FRPS byl špičkově obsazeným poradním výborem na Balliol College v Oxfordu, jenž se rychle shodl, že výměna či transfer velkých skupin obyvatelstva je vhodným prostředkem k nastolení nového pořádku v Evropě. Tento názor prosazoval
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236043