HRAČKÁŘ
„Ahoj,“ pozdravil ji přívětivým tónem a dřepnul si, aby jí koukal zpříma do očí. „Jak se jmenuješ?“ „Sára.“ „Copak to tam máš?“ Holčička přehnaně zavrtěla hlavou. „Nic.“ „Takže nic? No není to náhoda?“ Dieter sáhl do kapsy a vytáhl jednu z tabulek čokolády, které on a ostatní lékaři nosívali, aby neoblomné děti uplatili. „Taky tu nemám nic! Možná bys mohla dostat kousek mého nic, když mi ukážeš to své.“ Sára usilovně přemýšlela, opatrně kalkulovala, ustoupila a zpoza zad vytáhla panenku, podala ji Dieterovi a popadla čokoládu, zatímco ji ostatní děti sledovaly očima pableskují címa ve tmě s až děsivou závistí. Dieter potěžkal panenku v ruce. Hrubě vyrobená, ale účel plnila, panáček vyřezaný ze surového dřeva drobným nabroušeným ostřím – zářezy skalpelem; obyčejné dřevěné baculaté torzo a hlava s povislými pažemi. Oblečený byl do drsného bílého overalu, ve kterém i ve tmě ubikací okamžitě poznal kousek lékařské gázy. Jak s ní manipuloval, údy a hla va se hýbaly, a když se zadíval pořádně, spatřil jednoduché úponky vyrobené z nastříhaných chirurgických nití. „Kde jsi k tomu přišla?“ „Nesmím to říct. Je to tajemství.“ „Dal ti ji ten milý pan doktor?“ Sára zádumčivě hleděla na své nohy. Dieter jí panenku vrátil. „Má jméno, tvůj malý kamarád?“ „Michael.“ „To je hezké jméno,“ pravil Dieter. „Proč mu tak říkáš?“ „Neříkám!“ ohradila se Sára. „Ten milý pan doktor mi ho 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235934