Jeli jsme do města asi tak hodinu a povídali si o všem moţném. Kdyţ jsme vjeli do města, tak mi děda povídá: „Zastavím ti u vás doma, zazvoníš si a mamka pro tebe přijde. Já pojedu úřadovat, aţ budu hotový, stavím se u vás. Jo?“ „Jasně, odpověděl jsem.“ Děda mne vysadil, zazvonil jsem, přišla mi otevřít mamka a já jsem napochodoval domů. Doma mne radostně přivítal ovázaný bratříček a začal mi vyprávět, jak na něj spadly dveře a jak jej nemocnici sešívali a jak tam musel leţet a vše jej bolelo. Ukazoval mi také, kde má co sešitého. „Dala ti babička do tašky špinavé prádlo?“ zeptala se mamka. „Ne, nic mi nikdo nedal,“ odpověděl jsem. „Ach jo, říkala jsem babičce, aby to neprala, jen zabalila, ţe se pro to stavím, nebo jak pojdeš, ať mi to dovezeš. No nic, dostaneš do tašky nové prádlo a pro to staré si o víkendu přijedeme. Jestli tam vůbec chceš jet zpátky? To vlastně ani nevím,“ řekla mamka. „A mimochodem, tady máš rozpis nějakých tréninků a tak.“ „Nevadí, o prázdninách se stejně moc nehraje, tak na co trénovat. Beztoho kaţdý den s klukama hrajeme, takţe trénuji.“ „No nevím, nevím, aby ti to pak hochu nechybělo,“ řekla mamka. „Uţ jsem říkal, ţe tam mami trénuji denně. Jsme na hřišti a hrajeme fotbálek. Tedy dokud je pěkně.“ „Takţe co? Chceš s dědou zpět?“ dotázala se mamka. „Jasně mami, máme tam rozehrané zápasy.“ „Předpokládám, ţe určitě na smartovi.“ „Mami, něco máme na internetu a něco na hřišti.“ „A kam chodíš na internet?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235800