Tři králové o třetích Vánocích
vejde,“ předsevzal si), a pokud zrovna ne, nejvíc ji baví válet se v posteli („Slibné!“), dívat se na telku („Pan Novotný bude rád.“) a plkat na Facebooku s kamarádkami („Ach jo.“). Jinak už má ráda jen kočky, proto ta přezdívka (a taky prý proto, že je sexy, teda aspoň kluci i kámošky jí to na „Fejsu“ pořád píšou), jenže žádnou mít nemůže, protože máma, se kterou bydlí, má na tohohle tvora alergii… Pak už se Johnny musel začít loučit, blížila se noční. Své – jak se domníval – krásné, vznešené a pro ženy až posvátné povolání odtajnil Lucince hned na začátku, avšak žádný dojem to na ni neudělalo. Někde zaslechl, že některé mladé Češky snad ani nehodlají mít děti, ba že mají k dětem odpor. Tomu ovšem nemohl věřit, vždyť tam u nich se chtěl množit každý! Ještě před odchodem do porodnice se opatrně zeptal: „A nevadí Ti na mně něco?“ Čekal, že se chytí a pochopí, že jde o etnicitu. Ale kdepak! „Jestli seš jako starej?“ Ehm. Johnnymu bylo šestadvacet a od nějakých šestnácti vypadal – jako většina jeho soukmenovců – pořád stejně. „Myslel jsem… Barva pleti?“ Lucinka si s odpovědí dávala načas, a v Johnnym rostla nervozita hned ze dvou důvodů: jednak mu každou chvíli začínala služba, jednak se bál, že bude utrum. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235788