Krysí requiem (Ukázka, strana 99)

na velmi znepokojivý fakt ohledně místa, kam se podle vyprávění otce vydala. Zjistili jsme, že muž, který údajně v padesátých letech minulého století založil Edenii a financoval ji, nikdy neexistoval.

Stanislaw Plodiewski patří mezi fiktivní postavy historie, stejně jako kapitán Nemo, Frodo Pytlík nebo Batman. Pro toto tvrzení jsme získali i nezpochybnitelné důkazy, které jsme postoupili zadavateli, jakmile došlo k přerušení kontraktu.“ „Věrné falsifikáty dobových pramenů?“ „Ano,“ pokýval Brian Cobb hlavou a zachmuřil se. „Jako novinář si jistě uvědomujete, jak zásadní charakter taková informace má. Polovina světa vzhlíží k Edenii jako k vysněné zemi. Pro miliony, možná miliardy lidí je snem v ní žít. Z hlediska mezinárodního práva se jedná o suverénní, všemi demokratickými zeměmi uznávaný stát. Vybudoval centra s velvyslanci v nejdůležitějších zemích Ameriky, Evropy i Asie. Zástupci Edenie se podílí na velkých charitativních projektech. Posílají obrovské částky pro Světovou zdravotnickou organizaci na výzkumy, financují práci lékařů v Africe, kopou tam studny pro chudé. A teď si představte, že přijde někdo, práskne do stolu a řekne: ‚Je to podvod!‘ Co by nastalo?“ „Přinejmenším by se vyrojila spousta otázek.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235777

„Samozřejmě. Otázek, na které by se velmi špatně odpovídalo. Představte si, kdyby někdo oznámil všem křesťanům, že Ježíš Nazaretský byl pouhým synem tesaře, který trpěl paranoidní schizofrenií či rozdvojenou osobností a že všechny jeho zázraky si vymysleli až později autoři evangelií.

Co by následovalo? Zhroucení celého jednoho společenského systému. A kdybyste to samé řekl o neexistujícím Plodiewskim? Lidi by po právu zajímalo, kdo a proč si tu lež vymyslel? Co se doopravdy skrývá za snovým projektem Edenie?

Kam se poděli a co se stalo se všemi, kteří se tam v bláhové víře a pod rouškou lži vypravili?“ „Znáte odpovědi na některé z těch otázek?“ „Tak daleko jsme se nedostali. Považuji za logické, pokud někdo vynaložil tak obrovské úsilí a finance na to, aby uvedl tento projekt v život, že si svou investici, ať už tím sleduje cokoliv, chrání. Moji dva detektivové v terénu nepatřili k žabařům. Oba absolvovali vojenský výcvik, sloužili v armádě, pro mě pracovali od samého začátku, kdy jsme jenom fotili nevěrné manžely a manželky a žili z procent při rozvodovém vypořádání. Teď zaměstnávám přes sedmdesát lidí a jsme schopni vám nabídnout cokoliv – od osobní ochranky pro hlavu státu, přes průmyslovou špionáž až po pomoc tam, kde policie Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235777

selhala. A přesto se cítím takhle malý a bezbranný před těmi lidmi, kteří stojí za Edenií.“ Brian Cobb vzal palec a ukazovák pravé ruky a velmi těsně je přiblížil k sobě. Úzkou špehýrkou prokukovalo pouze jeho bystré oko. „Sotva jsme se k té obludě přiblížili na dostřel, uštědřila nám lekci. Oba mí chlapci zmizeli.

V ten samý den, bez sebemenších varovných náznaků. Flaherty měl rodinu, manželku a dvě holky, bydleli v domku na předměstí. Callahan žil sám ve starším bytě poblíž centra. Druhý den dostala paní Flahertyová speciální zásilku, aniž by si něco objednala. I na mě čekal na vrátnici kufr.

Chápete tu drzost? Doručili mi tu věc přímo pod nos, před našimi kamerami div ne do kanceláře!

A stejně víme putna o tom, kdo za tím vězí. Černá neregistrovaná dodávka, kdosi zevnitř vyhodí na silnici kufr, dveře prásknou, motor zaduní a auto mizí pryč.“ „A v těch kufrech, co jste dostal vy a paní Flahertyová…“ „Podívejte se sám,“ posunul mu Cobb blíž objemné desky. „Ale není to hezký pohled.“ David otáčel list za listem a prohlížel si fotografii za fotografií. Složka byla tlustá, přesto si po prvním nahlédnutí připadal, že už viděl vše a nemůže Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235777