dravě jako nebeského světla, se přeměňuje v radium. Je tvořen substancí, se kterou je nebezpečné zacházet, a jeho světlo zabíjí, když zrovna nepřináší chválu či osvícení. Jakožto hvězda setrvával příliš blízko oběžné dráhy země. Nebyl ochoten vydávat svoji zář nad zemí, osudově ho vábil odlesk vlastního obrazu v mrtvém zrcadle života. Chtěl své světlo proměnit v zářivou energii, čehož se dalo dosáhnout jedině pádem. Tento klam, kterému obyvatelé Orientu říkají spíše neznalost než hřích, zdůrazňuje zaměňování domén umění a života, což zaujalo lidi devatenáctého století. Všechny veliké duše moderní doby se od toho snažily odmagnetizovat, abych tak řekl. Všichni byli vyhlazeni Jupiterovými blesky. Byli jako vynálezci, kteří objevili elektřinu, ale o izolaci nevěděli nic. Přizpůsobili se nové síle, co se drala na povrch, avšak jejich experimenty vedly ke katastrofě. Všichni tito muži, mezi které patřil i Rimbaud, byli vynálezci, zákonodárci, válečníci a proroci. Básníky byli jen náhodou. Přemíra jejich talentu a navíc fakt, že doba nebyla pro jejich příchod zralá, to vše se smísilo a vytvořilo atmosféru porážky a zklamání. V hlubším slova smyslu byli uzurpátory a osud, který jim byl přisouzen, nám připomíná utrpení hrdinů starořeckých dramat. Pronásledovaly a skolily je Fúrie, které zná moderní jazyk pod pojmem šílenství. Takovou cenu člověk zaplatí, když se pokouší pozvednout magickou úroveň svých bohů, když zkouší žít podle nového řádu dříve, než se noví bohové pevně zakotví. Tito bohové jsou samozřejmě vždy projekcí exaltovaných vnitřních sil člověka. V tvorbě představují magický prvek; oslepují a opájejí, protože protínají temnotu, ze které pramení. Baudelaire to vyjádřil 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235687