On mne vede
vězení, a převezou mě do pracovního tábora. Bude to nový začátek, nový život. Pak možná budu moci zapomenout na své chyby a svou slabost a začít s větší vírou sloužit Bohu. Ale nemělo tomu tak být. Byly mi souzeny další čtyři roky výslechů a zkoušek v Lubjance, než Bůh skončil dolaďování a očišťování mé duše. Poznání, že zkušenost v Lubjance byla od Boha, mě však nestačila zbavit závislosti na sobě ani mě nepřiměla spoléhat pouze na něj. Dospěl jsem k této pravdě až po hrozném roce výslechů a po závěrečné krizi. Poznání však nestačí na to, aby člověk tuto pravdu žil a naplňoval. Nyní jsem byl tedy veden k tomu, aby se stala mou životní praxí. Vyšetřovatel mi sdělil, že zatím se jednalo o fázi „vyjasňování“. Věci, které až dosud nebyly dostatečně probrány, měly být nyní objasněny. Poněvadž jsem souhlasil se spoluprací a už s ní vlastně začal podepsáním svého svazku, nepochyboval o tom, že další sezení budou nanejvýš plodná. Mne však zaplavila vlna odporu a pocítil jsem zlou předtuchu. Dostal jsem hrozný strach. Už jednou jsem selhal a teď mne doslova vyděsilo, že mohu selhat úplně a ztratit to poslední, na čem jsem lpěl, svou víru v Boha. Připadal jsem si chycený do pasti. Chyba, jíž jsem se dopustil podepsáním materiálů, měla nyní posloužit jako páka, aby mě dostrkali dál. Spílal jsem si kvůli tomu, ale neviděl jsem možnost úniku. Zdálo se, že budoucnost je beznadějně vytyčena právě tímto okamžikem selhání. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235654