Odvrácená strana konce (Ukázka, strana 99)

MICHAEL CONNELLY stál hned vedle nadjezdu dálnice číslo 101 a vypadal starý a oprýskaný. Dálnice zde byla lemována šestimetrovou betonovou protihlukovou stěnou, ale Bosch hádal, že se řev z dálnice prohání dvoupatrovým domem stejně jako větry z hor, podle kterých byl pojmenován.

Důležité bylo, že Abigail Turnbullová nakonec nebydlela v domově důchodců. Boschovi nebude dělat potíže dostat se až ke dveřím jejího bytu a to byla příjemná změna.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235381

KAPITOLA 10

Bosch postával kousek od brány do komplexu a předstíral, že telefonuje. Ve skutečnosti si přehrával rok starou zprávu, kterou mu nahrála dcera do hlasové schránky, když ji přijali na Chapmanovu univerzitu. „Tati, dnešek je úplně úžasný a já ti chci moc poděkovat, žes mi pomohl dostat se až sem. Jsem hrozně ráda, že nebudu daleko a že když se budeme potřebovat, jsi za hodinku u mě. No, když bude zácpa, tak možná za dvě.“ Usmál se. Nevěděl, jak dlouho se zprávy v hlasové schránce ukládají, ale doufal, že tu čistou radost v hlase své dcery bude moct poslouchat do konce života.

Všiml si, že k bráně jde směrem zevnitř nějaký muž a načasoval své kroky, aby k ní došel zároveň s ním. Dělal, že dál telefonuje a zároveň lovil v kapse klíče od brány. „To je skvělé,“ řekl do telefonu. „Já z toho mám taky radost.“ Muž zatlačil do branky a otevřel ji. Bosch zabručel krátké poděkování a vešel. Ještě jednou si poslechl zprávu v hlasovce a schoval telefon.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235381

MICHAEL CONNELLY Nápisy podél dlážděného chodníku ho přivedly k budově, kterou hledal. Byt Abigail Turnbullové byl v přízemí. Když přišel blíž ke dveřím, spatřil, že dveře do bytu za otevírací sítí proti hmyzu jsou otevřené. Z bytu k němu dolehl hlas. „Hotovo, Abigail?“ Přešel ke dveřím, a aniž by zaklepal, nahlédl přes síť dovnitř. Viděl kus chodby a obýváku, v němž seděla na gauči stará žena. Před sebou měla rozkládací stolek. Vypadala stará a vetchá, na nose měla silné brýle a na hlavě hnědou paruku. Druhá žena, mnohem mladší, právě ze stolu uklízela talíř a příbory. Žena, kterou Bosch považoval za Abigail, buď pozdě posnídala, nebo brzy poobědvala.

Bosch se rozhodl, že počká, jestli pečovatelka po obědě odejde. K bytu patřila zahrádka, na níž bublala malá třípatrová fontánka, a její zvuk maskoval většinu hluku z dálnice.

Právě jí pravděpodobně vděčila Turnbullová za to, že může nechat dveře otevřené. Bosch se posadil k fontánce na betonovou lavičku a štos rodných listů položil vedle sebe. Mrkl na telefon, jestli mu nepřišly nové esemesky. Ani ne o pět minut později znovu uslyšel z bytu hlasy. „Mám ti nechat otevřeno, Abigail?“ Bosch uslyšel tlumenou odpověď a vzápětí viděl vyjít ze dveří pečovatelku s jídlonosičem. Bosch poznal, že patří charitě, konkrétně službě rozvozu jídel pro staré lidi žijící o samotě. Když byla jeho dcera na střední, pracovala u nich jako dobrovolnice. Bosche napadlo, že možná vozila jídlo i Abigail Turnbullové. Žena šla po chodníku k brance. Bosch chvíli počkal a pak přistoupil k síti proti hmyzu a nahlédl dovnitř. Abigail Turnbullová stále seděla na gauči. Skládací stolek zmizel a na jeho 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235381