98 | ITALSKÉ HODINY
před dotěrností jako spásná zábrana diskrétně skrývající hluboké myšlenky a ryzí city, dokázala vybírat i stranit, jak nejmarkantněji dotvrzovalo její lnutí k Robertu Browningovi. V celém jejím lidumilství jí nejspíš nic nepřinášelo větší radost než to, že jí každoročně s příchodem podzimu připadla péče o básníkovo potěšení a pohodlí. Ke Ca’ Alvisi na souši přisedá poněkud zasmušilý starý trakt paláce Giustiniani a paní Bronsonová onu depandanci připojila k vlastnímu panství zejména proto, aby ji co nejnenápadněji dala k dispozici přátelům. Ráda měla ty pravé, jak prohlašovala, po ruce, a tudíž se tu v průběhu let střídali ti privilegovaní či více zdomácnělí, kteří s oblibou sami sebe ve vší nevinnosti odlišovali od ostatních, takto nepoctěných. Mezi návštěvníky požívajícími onoho milého pohostinství nesporně snadno získal primát pan Browning. Leč musím ponechat na autorčině peru, aby vypodobnilo, jak ho ve svém rozkvětu poznala. Zahrnovala-li současně dobrodiním i ty neubytované, pramenilo to z její niterné podstaty – z bezvýhradné náklonnosti, kterou k Benátkám chovala a v níž vždycky spatřovala pouto. Právě to doopravdy stmelovalo, ba odemykalo dorozumění. Vyslovovala se úměrně – obsáhle i stroze podle toho, zda tušila větší či menší odezvu – a vyznávala se, jinými slovy prozrazovala svou neskonalou lásku k okolí, pouze těm, kdo její emoce sdíleli nejvíc. Jak košaté, poutavé vyjádření oné příchylnosti nacházela u Browninga, si lze bez nesnází představit – spolu se značnou dávkou nevázané srdečnosti, kterou u něj rovněž nalézala –, nejsem si však jist, zda se jeho přízeň nezakládala především na dani, kterou splatil dílky typu „Dva v gondole“ a „Galuppiho Toccata“. Nesmazatelněji než kdokoli druhý však zaznamenal své zasvěcení za starých časů.
Italske hodiny.indd 98
07.07.2017 10:09:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235212